Výpisky na zkoušku - etika

Ontogeneze

• Interakce dědičnosti a prostředí při vývinu fenotypu

• Geny podmiňují genotyp včetně chování

• Polygenie – na jeden znak má vliv více genů (např na barvu očí a výšku) mezi geny a znaky chování není vztah 1:1

• Jeden gen ovlivňuje více znaků – pleiotropie – např gen – který zvyšuje koncentraci testosteronu – vliv na vzhled ale i chování

• Skutečně je to tak, že i chování je ovlivněno geny – nejsou to geny velkého účinku, pokus: pěnice černohlavé – tažní ptáci, z evropy táhnou dvojím směrem do dvou různých zimovišť – guinejský záliv a druzí do rohu východní afriky, ptáci kteří se narodili odchytli je a sledovali, když se zkracoval den, začali pozorovat, kterým směrem se z klece snaží odletět – zjistili z východoevropské populace – snažili se vyletět jihovýchodním a ptáci druzí se snažili odletět jihozápadním směrem – kříženci – to měli někde uprostřed a měli rozptyl

• Na chování má vliv genetika velký, podobnost chování lidí s podobnou genetickou vývabou a vyrůstajících v podobném prostředí

• V nějaké části je chování dáno genotypem

• Někdy se snažíme kvantifikovat jak je vlastnost dědivá – podíl geneticky podmíněné variability znaku na celkév variabilitě znaku v populaci

2. přednáška

• V etice se řídéme realitou – zkušenost, poznání, věda a pak hodnotami – slušnost, etika, soucit, rozum podle toho se rozhodneme zda budeme např. s vyhláškou nějakou souhlasit či nebudeme

Ontogeneze

• Fenotyp může vznikat dvojím způsobem

• V historii existoval poměrně ostrý spor

• Na jedné straně – reformismus – vývin je předem určen – v etologii zastáván Konradem Lorenzem: chování je instinktivní tj. druhově dané

• Tabula rasa – jedinec při narození nepopsaná tabule – v behaviorismu – zastáván B.F. Skinnerem (1904-1990): chování zvířat lze odměnou a trestem zformovat jakkoli

• Dnes uznáváno něco co se označuje: epigenetický vývoj – princip –pro každý ze znaků pro celý fenotyp má skutečně daný a svůj jedinečný genotyp ale to prostředí se podílí na utváření tím že zapíná a vypíná geny v tom fenotypu, ne všechny geny jsou zapnuty a některé se exprimují na nějakou dobu a jiné na jinou dobu

• Epigenetický vývin tj prostředí se podílá na krátkodobém i dlouhodobém zapínání a vypínání genů (expresi genů)

• Epigeneze: - geny přepisují, které bílkoviny buňka umí vyrábět a na jaké podněty se má produkce té které bílkoviny spouštět, - do kaskády zasahuje vniřní a vnější prostředí a ovlivňuje tak směr vývoje, - některá zapnutí či vypnutí genů jsou dlouhodobá a trvale tak předurčují další vývoj jedince

• Model epigenetické krajiny (C. H. Waddington, 1942) – genotyp představje jakou si krajinu a čas nám neustále ubíhá, kudy ta kulička poběží není předem dáno ale není to také libovolné, záleží pak na malé odchylce prostředí a záleží kterým směrem pošle

• Př. Včelí královna a dělnice se liší – ale není dán geneticky, královna se vyvine jako obyčejná dělnice ale je krmena speciální kašičkou která zapíná a vypíná určité geny

• Dvoji sestříhání předpisu genů – metylace na určitých místech DNA: různé čtení téhož genu – gen GB18602

• Metylace spustí to že se na dané místo připojí metylové radikály – dna se v tomto useku nečte – v druhém exonu pokyn stop – krátká bílkovina – královna

• DNA je v místě metylována -> druhý exon se vystřihne – dlouhá bílkovina – Dělnice

• Příkladem epigenetického vývinu je určení pohlaví – Sexuální diferenciace

• Prenatální maskulinizace samic – např. u potkanů, když samička vyrůstá v okolí samců, atd.

• Když samec vyrůstá v sousedí dvou samic nebo dvou samců – rozdíl – samec který vyrůstá v okolí dvou samců – má větší tendence že bude napadat jiné samce

• Vývoj se děje na základě genetických předpokladů, prostředí určuje které geny se zapnou a které nezapnou

• Jakým způsobem chováme mláďata a popř. březí matky, jaké to má etické důsledky – musíme si uvědomit genetické vlastnossti a vliv prostředí a jejich interakce

• Ontogeneze není jen jako růst krystalu – jen roste a roste – je to strukturovaný proces a fázovaný a důležitý pro vývoj chování

• Ontogeneze každého živočicha je rozčleněná do etap, podle toho jak se dějí různé události

• Co se týče zralosti mládat tak se dělí na zralá – prekociální (u savců) kopytníci, nidifugní, nekrmiví (u ptáků) – vrubozobí, hrabaví a nezralá mláďata – altriciální (u savců) – hlodavci, štěňata, nidikolní, krmiví (u ptáků) – pěvci

• Rytmizace a rozlišení fází a úseků je velmi důležité nejen z důvodu toho kdy se zvíře narodí kdy má pubertu a kdy se začíná rozmnožovat a nebo kdy si hraje

• U savců platí že všechna mláďata mají ontogenetický průběh hry - ihned po narození si hrají málo nebo vůbec, během růstu si hrají hodně a pak množství té hry klesá až uplně končí – přemýšlet jestli k něčemu hra je nebo není

• Existují senzitivní periody: jak správná socializace zvířete (např psa) kdy je důležité ho představit různým podnětům, synaptogeneze, diferenciace sval. Vláken, socializace (u psů 0(3) do 10-15 dnů), impriting (vtistění)

• Souhrné teze: genetikou je předurčena škála vývojových možností organismu, prostředí spoluurčuje, které z těchto vývojových možností jsou uskutečňovány, vývojová trajektorie se realizuje díky epigenetickému vývoji tj. zapínání a vypínání genů. Vývin (růst, zrání mozku, dospívání, stárnutí) je u různých druhů rozvrženo různě během života)