EKOLOGI - základní text

Suchozemské biomy jsou výsledkem adaptací životních forem dominantních rostlin 

Když rostlinný ekolog ROBERT  WHITTAKER  zobrazil hlavní biomy do grafu o dvou osách 

(průměrné roční srážky a průměrná roční teplota), zjistil u nich zřetelnou závislost na klimatu (viz 
obr. 8-27).  Schema je zjednodušené, protože hranice mezi biomy nejsou ostré, plynule do sebe 

přechází a navíc, kromě srážek a teploty, je řada dalších faktorů, které ovlivňují typ biomu daného 

území (topografie, půdní  vlastnosti, způsoby  narušování  jako požáry  nebo pastva apod.). Nízké 
srážky v oblastech s nízkou teplotou a vysoké srážky v oblastech s vysokou teplotou (což jest 

patrné z grafu) vyplývají 
z 

globálních  vzorků  klimatu 

objasněných 

v předchozích 

kapitolách. 

Proč  však  životní  formy 

dominantních skupin rostlin 
mají úzký vztah s fyzikálními 

podmínkami 

prostředí? 

Odpověď spočívá v pochopení 
toho, že adaptace, projevující 
se v rozmanitých životních 
formách rostlin, odrážejí 
ná

klady  a  užitky,  které  těmto 

životním formám vznikají v 

různých podmínkách prostředí. 

Přestože  každá  z hrubých  kategorií  životních  forem  rostlin  (stromy,  keře  a  traviny)  představuje 

desetitisíce  různých  druhů,  jde  o  zásadně  odlišné  morfologické  typy  lišící  se  způsoby  alokace 

uhlíku.  Traviny  alokují  velmi  málo  C  do  podpůrných  orgánů  ve  srovnání  s dřevinami  (keře  a 

stromy), což jim sice umožní alokovat více C do fotosyntetizujících orgánů (listů), ale v příznivých 

podmínkách (teplota, vlhkost, živiny) je dřeviny přerostou díky vysoké alokaci do podpůrných tkání