EKOLOGI - základní text

jižní Chile, na Novém Zélandě a v Tasmáni . Mírné zimy a časté mlhy vytvářejí podmínky, kde se 

dobře  daří  velmi  vysokým  a  stále  zeleným  stromům.  Na  rozdíl  od  deštného  lesa  tropů  je  však 
druhová diverzita tohoto biomu nízká. Travní biom mírného pásu se vyvíjí tam, kde jsou srážky 
mezi 300-

850  mm  ročně.  Léta  jsou  horká  a  vlhká  a  zimy  chladné.  Příkladem  mohou  být 

severoamerické prérie a asijské stepi (trávy mohou být i přes 2 m vysoké). Roční úhrn srážek je 

39 

nízký, d

ekompozice (rozklad organické  hmoty) je pomalá a tak jsou půdy bohaté  na organickou 

hmotu.  Malá  kyselost  znamená  vysoké  nasycení  bazickými  kationty  a  půdy  jsou  tedy  velmi 
úrodné. Tam, kde trávy v 

létě  vyschnou,  bývají  často  požáry.  Většina  těchto  oblastí  je již 

přeměněna  na agroekosystémy. Při srážkách 250-500 mm za rok, chladných zimách a horkých 

létech,  se  mění  travní  biom  v 

keřový  biom  mírného  pásma. Potenciální evapotranspirace 

převyšuje  srážky  a  proto  je  zde  málo  vodních  toků.  Keřové  formace  také  mohou  nahrazovat 
travinné biomy tam, kde dojde k 

přepasení,  protože  keře  nebývají  zvířaty  vyhledávány  a  také 

nepodléhají  tak  snadno  požárům.  Mediteránní biom se  vyskytuje  na  západním  pobřeží 

kontinentů mezi 30-40 rovnoběžkou, je charakteristický srážkami v zimě a suchými horkými léty, 

požáry  jsou  zde  běžné.  Vytváří  se  zde  vždyzelená  vegetace  křovin  a  zakrslých  stromů,  1–3 m 
vysoká, s