EKOLOGI - základní text

jako škůdce partenogenetický a jeho populace mohou velmi rychle reagovat na změny populace 

kořisti. Predátor má také velmi dobré schopnosti šíření a je schopen přejít na zcela jinou potravu, 

když má nedostatek kořisti (v tomto případě to je medovice mšic).  

 
Výsledkem predace mohou být spřažené oscilace populací predátorů a kořistí  
Početnosti populací predátorů a jejich kořistí se mohou v některých případech proměňovat 

takovým způsobem, že se zdá, že jde o pravidelné cykly, které jsou navzájem propojeny. Jedním 
z 

cílů ekologů bylo tyto cykly napodobit v laboratoři. Tak např. populace zrnokaze Callosobruchus 

chinensis  byly udržovány v laboratorních po

dmínkách  spolu  s  parazitoidem  (vejřitkou  z rodu 

Heterospilus

). Růst populací vejřitky může dosáhnout takové úrovně, že parazitoidizmus se v tuto 

chvíli stává pro zrnokaze 

hlavním důvodem mortality. Jakmile mortalita způsobená parazitoidizací 

převýší  porodnost, populace zrnokaze  klesá.  Účinnost, s jakou parazitoid vyhledává hostitele, 
v

šak není tak veliká, aby dokázal naklást vajíčka na všechny přítomné larvy. Proto i při propadu 

v 

populačním  cyklu  zrnokaze  zůstane  několik  larev 

nenapadených,  a ty zahájí nový cyklus. Výsledek je na obr. 
23-2.  

Vysoce 

efektivní predátoři dokážou vyhubit svoje kořisti 

úplně a tím způsobí i zánik vlastní populace. Některé z kořistí 

(nebo hostitelů) se však mohou před predátory účinně ukrýt a 

tím se tato bezvýchodná situace změní a systém se stabilizuje. 
To prokázal GAUSE  (1934) ve svých klasických pokusech 
s trepkami z rodu  Paramecium  a jejich predátory, dravými 
nálevníky z rodu Didinium. V 

jednoduchém uspořádání pokusu