EKOLOGI - základní text

predátora (je jeho  potravou) a  naopak,  že  populace predátora ovlivňuje rychlost růstu populace 

kořisti  (je  působitelem  mortality).  Interakce  mezi  predátorem  a  kořistí  tedy  mohou  mít  vliv  na 
slož

ení společenstev a působí jako faktor přírodního výběru, který ovlivňuje evoluci jak predátora, 

tak kořisti. 

Začněme popisem rychlosti růstu populace kořisti a to 

jak algebraicky tak graficky. 

Vyjděme  z rovnice pro 

exponenciální  populační  růst: dH/dt=rH,  kde  r  je  vnitřní 

rychlost  růstu  populace  kořisti.  Do rovnice zavedeme 

mortalitu,  způsobenou  predátory,  takto:  dH/dt=rH-(mortalita 

způsobená  predátory). Lotka a  Volterra  předpokládali,  že 

rychlost  predace  je  přímo  úměrná  velikosti  obou  populací 
(

součinu  HP). Tato myšlenka vychází z úvahy, že čím  se 

zvyšuje  počet  predátorů  anebo  počet  kořistí,  tím  se  zvyšuje 

pravděpodobnost,  že  se  predátor  s kořistí  setká.  Podobné 
zákony existují i v chemii, kde  vystupují koncentrace dvou 

reaktantů;  s  podobným  součinem,  p(1-p), jsme se již 
seznámili v 

jednoduchém Levinsově metapopulačním modelu, 

kde znázorňoval množství „cest“ kolonizace prázdných plošek 
z obsazených. Zde, v modelech predátor-

kořist, může součin 

HP 

vyjadřovat  rychlost  interakcí  predátorů  s kořistmi,  tedy 

jakou

si „koncentraci predátorů a kořistí“. Ovšem nikoli každé 

z 

těchto  „setkání“  predátora  s kořistí  má  za  výsledek  zabití 

kořisti  predátorem,  ale  jen  určitá  proporce,  kterou  označíme 
písmenem