EKOLOGI - základní text

otázka: 

udržují  predátoři  populační  hustotu  svých  kořistí  právě  v tomto maximu?  Teritoriální 

živočichové  (kteří  vylučují  kompetitory  z oblasti,  ze  které  čerpají  potravní  zdroje)  mají  skutečně 

tendenci  vytvářet  teritoria  tak,  aby  obsahovala  právě  takové  populace  kořistí, aby dosáhli 
maximálního udržitelného  výnosu. Ovšem u 

živočichů s překrývajícími se územími, která obývají, 

je spíše tendence k maximalizaci krátkodobého zisku a v 

tomto  případě  je  to  vnitrodruhová 

kompetice

, která určuje okamžitou „sklizeň“ na úkor dlouhodobých výnosů. Také lidská společnost 

se chová velmi podobně. Příkladem může být rybaření v mezinárodních vodách, které často vede 
k 

přelovení důležitých druhů (viz kap. 35).  

Úroveň využívání kořisti predátorem je dána schopností predátora ulovit kořist v porovnání 

se  schopností  kořisti  vyhnout  se  tomu.  Ovšem  bez  ohledu  na  to,  zda  predátoři  „řídí“ velikosti 
populací  svých 

kořistí s ohledem na maximální udržitelný výnos nebo ne, velmi často sledujeme 

v 

přírodě  charakteristické  rovnováhy  mezi  oběma  populacemi,  které  se  dají  vyjádřit  poměrem 

biomasy populací predátorů a kořistí a tyto poměry bývají relativně konstantní. Tak např. poměr 

biomasy  vlků  k jejich  kořistem  bývá  zjišťován  od  1:  150,  až  po  1:  300, zatímco  např.  u  pumy 

americké  a  její  kořisti  to  bývá  1:  500,  až  1:  900. Z toho  vyplývá,  že  vlci  využívají  svoje  kořisti