EKOLOGI - základní text

účinněji než pumy a to pravděpodobně díky sociálnímu chování. Velcí predátoři, jako jsou třeba lvi 
v Africe, 

odebírají asi 16 % biomasy svých kořistí.  

 
Riskantní chování kořistí má dopady na jejich populace  
Uvažme situaci, kdy se kořist nachází v prostředí se zmenšujícím se množstvím zdrojů. Jak 

se množství potravy snižuje

, každý jedinec kořisti stráví více času vyhledáváním potravy. To může 

prodloužit čas, po který je vystaven predátorům. Za této situace může být regulační vliv predátora 

na kořist  zvýšen jako důsledek riskantního chování kořisti.  Snížení množství  zdrojů  vyvolá totiž 

kompromis mezi potřebou vyhnout se predátorovi a potřebou obdržet dostatek zdrojů na udržení 

životních funkcí. Ovšem může  nastat jiná situace, kdy vnitrodruhová kompetice kořistí o potravu 
nehraje  velkou roli, protože 

predační tlak je natolik silný, že udržuje početnost populací kořisti na 

nízkých úrovních

.  Tehdy  nemá  kompetice  velký  význam  a  my  hovoříme  o  jednoduché  regulaci 

kořisti  predátorem. V jiných  případech  zase  může  predátor  uchvátit jenom tu kořist,  která  je 
nejslabší, nebo 

je  z  nějakého  důvodu  vystavena  predátorovi,  např.  vytlačením  na  nevhodné 

stanoviště (v tomto případě predátor konzumuje jakési „přebytky“ své kořisti, tedy jedince, kteří by 

stejně dříve či později zahynuli).  

A to,  která z 

těchto  tří  situací  (riskantní chování, jednoduchá regulace, odchyt slabých 

jedinců)  skutečně  v přírodě  v konkrétním  případě  nastala,  můžeme  zjistit  tak,  že  analyzujeme 

kondici a zdravotní stav jedinců, kteří byli predátorem zahubeni, v porovnání s živými kořistmi či s