EKOLOGI - základní text

schopnějších“ predátorů. Jakmile tedy kořist vyvine schopnost se predátorovi  vyhnout, predátor 

vyvine schopnost ji ulovit

. Kořist tedy musí, aby přežila jako druh, být jakýmsi „pohyblivým cílem“, 

který predátor nikdy zcela nezdolá 

ale  stále  „běží“  v těsném  závěsu  za  ní. Tento náhled na 

koevoluci  predátora  a  kořisti  vedl  evolučního  biologa  VAN  VALENA  k formulování  hypotézy 

červené královny (red queen hypothesis) nazvané podle knih LEWISE  CARROLA, kde se v jedné 

epizodě  dostane  Alenka  do  zahrady  živých  květů,  kde  je  vše  v pohybu a je udivena, když bez 

ohledu na to, jak rychle běží, je vše kolem ní relativně nepohyblivé. 

Vliv predátorů na evoluci kořistí je znám již dlouho, ale teprve nedávno bylo odhaleno, že 

vliv  predátorů  je  mnohem  dalekosáhlejší  a  zahrnuje  i  neletální efekty  (nonlethal effects) jako 

např. změny chování kořistí. Ty se mohou týkat také příjmu potravy a mohou ovlivnit růst a vývoj 

kořistí a také mohou působit změny v jejich vzhledu (velikost a tvar těla). Posun ve vlastnostech 
fenotypu konkrétního jedince, který je vynucen 

přítomností  predátora,  se  nazývá  indukce 

(induction) a je projevem fenotypové plasticity  (viz další text). 

Indukce i přírodní  výběr fungují 

nezávisle,  ale  dosud  málo  víme  o  interakci  obou  jevů.  Ekolog  RICK  RELYEA  zkoumal systém 
predátor-

kořist na příkladu dvojice: žabí pulci (Hyla versicolor) - larvy vážek (Anax longipes). Pulci 

jsou  schopni  vnímat  určitou  látku,  kterou  do  vody  uvolňují  larvy  vážek  (které  byly  umístěny 
v