EKOLOGI - základní text

pět  ovlivnit  podmínky  pro  stabilní  koexistenci  obou  populací.  Uvažme  napřed  populaci 

kořisti.  Za  nepřítomnosti  predátorů  je  tato  populace  omezena  nosnou  kapacitou  prostředí  (K), 
která je dán

a přístupností zdrojů. Výsledkem je, že izoklína kořisti 

se ohýbá 

dolů směrem k ose H s tím, jak se zvyšuje počet kořistí 

a  v 

bodě  K  tuto  osu  protne.  Toto  uspořádání  je  naznačeno  na 

obr. 23-19b  a 

má  stabilizující  vliv.  Avšak  malé  populace  kořisti 

mohou vzhledem k 

malému  množství  nově  narozených  jedinců 

v populaci také po

dpořit  jenom  malé  populace  predátora,  což 

podobným  způsobem ohne izoklínu kořisti směrem k ose H  i  na 

opačném  konci,  tedy  při  malé  početnosti,  jak  je  naznačeno 
na obr. 23-19c (a t

oto opatření má destabilizující vliv). Na druhou 

stranu vliv malých populací 

kořisti  může  být  úplně  opačný, 

protože velmi malé populace mohou najít v 

prostředí  kvalitní 

úkryty, 

čímž zabrání další predaci, což vyústí naopak ve zdvižení 

izoklíny kořisti směrem vzhůru při nízkých populačních hustotách, 

jak je naznačeno na obr. 23-19d. To, kam se ohne izoklína kořisti 

při  nízkých  populačních  hustotách,  tedy  záleží  na  přístupnosti 

alternativní  kořisti  pro  predátora  a  heterogenitě  prostředí  (což 

budeme probírat později).  

Také  izoklína  predátora  může  být 

prohnutá, 

zvážíme-li biologicky 

reálnější 

parametry  systému.  Tak  např.  populace 

predátora  při  vysokých  populačních  hustotách