EKOLOGI - základní text
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
životních cyklů, v nichž je přinejmenším jedno stádium vystaveno vlivům vnějšího prostředí
(exogenní stádium)
. Rizika s tím spojená překonávají často produkcí velkého množství
potomstva. Pokud parazité střídají v rámci životního cyklu hostitele, pak pohlavní rozmnožování
parazitů probíhá uvnitř definitivního hostitele, zatímco v mezihostitelích se velmi často jejich
nedospělá stádia rozmnožují nepohlavním způsobem. Parazité bývají často hostitelsky
specifičtí, což znamená, že každé stádium se vyvíjí pouze v jednom nebo nejvýše v několika
příbuzných hostitelských druzích. V každém jiném (nespecifickém) hostiteli vývin parazita
neproběhne nebo proběhne jen jeho část. Parazit, který zabije svého hostitele, posléze sám také
hyne (pokud do té doby nedokáže vyprodukovat a rozšířit potomstvo), a proto selekce zvýhodňuje
parazity, kteří nepoškozují své hostitele (výjimkou můžou být např. mikroparazité s krátkou
generační dobou). Imunitní systém hostitele se ale brání a tak vyvstává otázka, jak to, že střevní
parazit není hostitelem stráven a jak to, že krevní parazit není zničen imunitním systémem?
Úspěšní parazité mají mnoho prostředků jak se bránit imunitě hostitele, např. produkují chemické
látky, které potlačují imunitní reakce hostitele nebo mají na svém povrchu proteiny, které
napodobují hostitelské nebo svá těla hostitelskými proteiny dokonce pokrývají. Parazitoidi spojují
rysy jak predace, tak parazitizmu. Svého hostitele zabíjejí obdobně jako predátoři, ale za svého