EKOLOGI - základní text

.  Vzdušné  masy  směřující  od  rovníku  k  pólům  ve 

vyšších vrstvách atmosféry jeho d

ůsledkem klesají k povrchu Země (obvykle  v oblastech kolem 

30° severní a jižní šířky, této oblasti se říká subtropická tlaková výše), tím se ještě více vysušují 
(poprvé byly tyto vzdušné masy vysušeny vypadáváním srážek v oblasti kolem rovníku), a proto 
se 

v  těchto  oblastech  nachází  pás  velmi  suchého  klimatu,  vytvářející  největší  pouště  (Sahara, 

Kalahari, Namib, Atacama, Mojave, Sonarská nebo Australská poušť). Při povrchu Země se tyto 

klesající vzdušné masy dělí na dva proudy, jeden směřuje (na severní polokouli) při zemi zpět na 
jih k 

rovníku a druhý  na sever. Vzdušné  masy směřující k rovníku od severu a jihu se stýkají v 

oblasti, kde vzniká rovníková tlaková níže  (

intertropická  konvergence)  a  tím  je  uzavřen  první 

globální  cirkulační  systém  nazývaný  Hadley

ova  buňka  (nebo  pás,  podle  angličana  GEORGE 

HADLEYE

,  který  tento  globální  cirkulační  vzor  poprvé 

popsal v r. 1735)

. Část vzdušných  mas proudících od 

subtropické oblasti tlakové výše na sever uzavírá 

druhý  globální  cirkulační  systém  zvaný  Ferrelova 

buňka  (či pás, nazvaná podle amerického 
meteorologa  WILLIAMA  FERRELA

)  a  třetí  podobný 

systém se uzavírá směrem k pólům (

polární buňka) – 

viz obr. 8-2. 

Vzhledem k 

nerovnoměrnému 

rozložení 

kontinentů a oceánů nejsou teploty a srážky symetricky 
rozloženy na severní a jižní polokouli (na jižní polokouli 

je  více oceánských ploch). Průměrné rozložení teplot, 

srážek a dalších dvou cirkulačních systémů je  na obrázcích. Rotace Země (Coriolisův jev) stáčí