EKOLOGI - základní text

Ameriku, ale i na klima celé planety. Dlouhodobá měření za posledních 50 let ukazují, že události 

ENSO  jsou  stále  dramatičtější  a  odehrávají  se  v kratších  časových  intervalech.  To  by 

nasvědčovalo o vlivu lidské činnosti na globální klima planety. 

Místní topografické rysy vnášejí nepravidelnosti do globálních k

limatických vzorů 

35 

Klimatické vzory se projevují v měřítcích větších geografických celků. Jistě lze očekávat, že 

v 

létě budou vyšší teploty na severu Afriky než ve Skandinávi , nebo že zimě napadne více sněhu 

ve Finsku než v Turecku. Ovšem místní topografic

ké rysy mohou vytvořit rozdíly v počasí v rámci 

oblastí, které mají jinak jednotvárné klima. V 

hornatých oblastech  například  sklon svahu (= úhel 

svírající s vodorovnou rovinou) a jeho aspekt 

(= směřování ke světovým stranám) ovlivní teplotu a 

vlhkost půdy. Půdy  na strmých svazích bývají sušší  než  v ploché krajině a svahy obrácené (na 
severní polokouli) na jih bývají teplejší než severní svahy. Teplota vzduchu klesá s 

nadmořskou 

výškou (viz soubor „

pokles teploty se stoupající nadmořskou výškou“) asi o 6 °C na každých 1000 

metrů. To odpovídá zeměpisné šířce asi o 800 km blíže k pólu. I v tropech platí, že stoupáme-li do 

vyšších  nadmořských  výšek,  dostaneme  se  okolo  5000  metrů  nad  mořem  do  pásma  věčného 

sněhu. A tak sice klima  ve  vysokých  nadmořských  výškách  nižších  zeměpisných šířek poněkud 

připomíná  klima  v nižších  nadmořských  výškách  vyšších  zeměpisných  šířek,  ale  jsou  zde  i 

důležité  odlišnosti.  Například  ve  vyšších  nadmořských  výškách  obvykle  pozorujeme  menší 
kolísání teplot než v odpovídajících oblastech v