EKOLOGIE - doplňkový text

přechodu z vodního (akvatického) do suchozemského (terestrického) prostředí. Významným 

omezením terestrického prostředí je  možnost vysušení. Zachování obsahu vody (tzv. vodní 
bilance) je významné pro všechny suchozemské organizmy. Tak nadzemní povrchy rostlin 

vystavené  vysušení  jsou  pokryty  voskovými  povlaky,  které  současně  zabraňují  výměně 

plynů, a to vedlo k vývoji průduchů – otvůrků na povrchu listů. Současně se vyvinula vodivá 

pletiva,  která  nahrazují  vodu  vypařenou  z průduchů  vodou,  kterou  přijímají  kořeny  z půdy. 
Dalším problémem suchozemských rostlin je vyrovnat se s 

gravitací.  To  dobře  pochopíme 

srovnáním vodní rostliny Macrocystis pyrifera (kelp, rostoucí v 

pobřežních oblastech Pacifiku 

v 

Kalifornii),  která  dosahuje  až  přes  30  m  délky  s podobně  vysokým  stromem,  sekvojí 

(Sequoia sempervirens). Sekvoje 

věnuje asi 80 % své hmotnosti podpůrným tkáním, které ji 

udržují proti gravitaci a zásobují vodou a živinami (kořeny, kmen, větve) zatímco kelp žádné 

kořeny nemá, jen vlákna kotvící rostlinu ke dnu (a  měchýřky naplněné plynem udržující její 
stonek 

ve  vzpřímené  poloze  směrem  ke  hladině), nemá ani kmen;  vodu  a  živiny  přijímá 

z okolní vody,  a když ji vyndáme z 

vody,  pod  tíhou  gravitace  se  změní  v téměř  beztvarou 

hmotu. 

Pro  úplnost  je  třeba  dodat,  že  termín  adaptace  se  často  používá  i  pro  nedědičná 

přizpůsobení,  jako  jsou  např.  morfologické  změny  nebo  změny  chování  organismu  během