EKOLOGIE - doplňkový text

Odstraněním  rostlinné  biomasy  disturbancí  nebo  vytvořením 

nového  povrchu  bez  vegetace  (začátek  primární  sukcese)  je  povrch  země  ozářen  plným 

slunečním  zářením. Jakmile na tomto  místě ale  začnou růst rostliny, jejich nadzemní části 

zastíní  povrch  země  a  rostliny  v zastíněných  částech  vykážou  nižší  rychlost  fotosyntézy  i 

růstu. Růst pionýrských kolonizátorů tak postupně vytváří prostředí nevhodné pro růst rostlin 
netolerujících z

astínění a naopak  vhodné pro růst rostlin  snášející trvalé  zastínění. Ty sice 

rostou pomalu, ale postupně nahradí v dominanci ostatní rostliny. 

Jak  již  jsme  na  několika  místech  vysvětlili,  různé  rostliny  reagují  zcela  různě  na 

rozdílnosti v 

intenzitě dopadajícího slunečního záření. 

Světlobytné rostliny vykazují vysoké 

rychlosti fotosyntézy i růstu za podmínek silného ozáření ale za to vděčí adaptacím, které jim 

současně znemožňují dosahovat kladné bilance uhlíku v podmínkách trvalého zastínění, kde 
nerostou a posléze hynou.  Stínobytné rostliny

,  naopak,  dokážou  přežít  a  růst  i  za 

podmínek  trvalého  zastínění,  ale  to  díky  adaptacím, které jim naopak nedovolí dosáhnout 

vysoké rychlosti růstu za podmínek silného ozáření. 

V 

prvních fázích sukcese tedy převáží světlobytné rostliny díky své vysoké  rychlosti 

růstu,  ale  později  zastíní  povrch  země  natolik,  že  jejich  semenáčky  nedokážou  v takto 

zastíněném  prostředí  přežít  a  v podrostu  tedy  přežijí  jen  semenáčky  stínobytných  rostlin.