EKOLOGIE - doplňkový text

hyperosmotických  prostředích,  jsou  však  neustále  vystavovány  problémům  spojeným  se 

ztrátami vody. 

Zachování určitého obsahu vody v jejich tělech je spojeno s rovnováhou ztrát 

a  zisků  vody.  Voda má tendenci proudit z míst její vyšší  koncentrace do  míst její nižší 
koncentrace (v plynném skupenství pak z míst o vyšším tlaku vodní páry do míst o nižším 

tlaku  vodní  páry).  Ve  vodním  prostředí  je  nejvyšší  koncentrace  vody  v čisté  vodě,  nižší 
v 

roztocích  a  to  tím  nižší,  čím  vyšší  koncentrace  rozpuštěné  látky (tím je totiž nižší 

koncentrace vody, o  tom viz odkaz „osmóza“). 

Složitější je situace v půdním prostředí. Zde 

existuje větší počet faktorů, které rozhodují o pohybu vody, kromě koncentrace vody (obsahu 
solí) jde 

např. o kapilární, gravitační nebo matriční jevy (viz odkaz „vodní potenciál“). 

K 

pochopení  vodních  vztahů  organizmů  musíme  znát  základy  fyzikálního  chování 

vody v 

prostředí.  Chemické  vlastnosti  vody  byly  objasněny  v kap.  4.1  základního textu. 

Přístupnost  vody  pro  organizmy  na  Zemi  je  velmi  odlišná  v různých  prostředích,  od 

tropických deštných lesů s vysokými srážkami po celý rok (i přes 10 000 mm srážek za rok) 

po suché pouště (např. v jihoamerické poušti Atacama prší v průměru 1x za 25 let, ale jsou 

zde  místa,  kde  prý  od  příchodu  Evropanů  ještě  nepršelo),  ve  vodním  prostředí  od  čistých 
oligotrofních jezer po slaná jezera (s vysokou koncentrací solí –  nízkou koncentrací vody,