EKOLOGIE - doplňkový text

vody podobně jako velbloud, ale tu přijímá hustou sítí mělkých kořenů, které sahají do velké 
dálky od kmene (asi jako jeho výška, 

takže 15  m vysoký kaktus pokryje kořeny plochu 700 

m

2). 

Za dne má uzavřené průduchy, čímž snižuje ztráty vody transpirací, ale s tím související 

nefun

kční evaporativní ochlazování vede k tomu, že jeho teplota může dosáhnout až 50 °C 

(to je jedna z nejvyšší

ch hodnot kdy naměřená u rostlin) – to ale snižuje teplotní gradient a 

tím i další zisky tepla. 

Naopak, dva 

příbuzné  druhy  žijící  ve  stejné  poušti,  mohou  přijmout  zcela  odlišné 

strategie týkající se bilance vody.  Srovnejme štíra a cikádu.  Štír má malou rychlost 

metabolizmu,  proto  potřebuje  jen  málo  potravy  a  ztrácí  jen  málo  vody  dýcháním.  Většinu 

času  tráví  pod  zemí  v norách, kde je nižší teplota a vyšší tlak vodní páry než v okolním 

prostředí. Ven z nor vychází většinou jen v noci, kdy je chladněji a vlhkost vzduchu je vyšší. 

Také  povrch  těla  je  dobře  chráněný  proti  ztrátě  vody  kutikulou  opatřenou  nepropustnými 
vrstvami. Obvykle mu k životu 

stačí jen voda obsažená v tělech jeho kořistí.  

Na  rozdíl  od  štíra,  cikáda  je  aktivní  i  uprostřed  horkého  dne,  kdy  teplota  přesahuje 

letální limit tohoto druhu. Jak to, že tak vysoké teploty přežije? Když teplota vzduchu překročí 

35 °C, většina predátorů tohoto hmyzu vyhledává úkryt ve stínu a ztrácí svou aktivitu. Cikáda 
toho využívá a její aktivita dosahuje vrcholu. Jedním z 

mechanizmů  je  vyhledávání 

chladnějších  mikroprostředí  v rámci  koruny  hostitelských  stromů  a  to  na  zastíněné  straně