EKOLOGIE - doplňkový text

svižníkovitých  brouků  v Arizoně  (HADLEY A SCHULTZ, 

1987).  Byla  studována  vodotěsnost  dvou  druhů,  z nichž 
jeden (Cicindela oregona

)  žije  ve  vlhkém  prostředí  na 

březích řek a druhý (C. obsoleta) v suchých travních porostech. Autoři této studie ponechali 
brouky v 

experimentální  komoře,  kterou  procházel  suchý  vzduch  o  teplotě  30°C  a  měřili 

ztráty  vody  u  obou  druhů.  Zatímco  C. oregona  ztrácena  přes  50  µg  cm-2  hod-1  vody,  C. 
obsoleta 

jen  méně  než 25  µg cm-2  hod-1  vody.  Další  měření  ukázala,  že  za  vodotěsnost 

zodpovídá obsah určitých uhlovodíků (tuků a vosků) v kutikule, který je asi o 50 % vyšší u C. 
obsoleta než u C. oregona. 

Zajímavé  adaptace  se  vyvíjejí  u  organizmů  žijících  ve  vodě,  které  mnohdy  čelí 

osmotickým  problémům.  Většina  mořských  bezobratlých  je  izoosmotická  ve vztahu 
k 

vnějšímu prostředí, což znamená, že koncentrace roztoků v jejich tělech je přibližně stejná 

jako v 

okolní  mořské  vodě.  Výhodou  této  strategie  je,  že  nemusí  vydávat  energii na 

překonání osmotických problémů, ale to neznamená, že by to bylo bez nákladů. Koncentrace 

jednotlivých  látek  uvnitř  a  vně  jejich  těl  se  totiž  liší,  což  vyžaduje  mechanizmy  aktivního 

transportu  těchto  látek,  což  vyžaduje  jisté  energetické  náklady.  Mořské  ryby  jsou 
hypoosmotické vzhledem k 

vnějšímu prostředí a  proto  ztrácejí vodu, což řeší pitím  mořské