EKOLOGIE - doplňkový text

vody. Přebytečných solí se zbavují zčásti solnými žlázami u žaber (Na a Cl) a zčásti s močí 
(Mg a SO4).  Naopak sladkovodní organizmy bývají hyperosmotické k 

vnějšímu  prostředí  a 

proto do nich voda proniká 

(většinou  žábrami).  Této  vody  se  zbavují  vylučování  zředěné 

moči  a  ionty  získávají  jednak  z vody solnými žlázami (které ale fungují „naopak“ než u 

mořských  ryb)  a  jednak  z potravy. U sladkovodních bezobratlých  jsou  často  podobné 

struktury podél střeva a konečníku. 

Biologická fixace N 

Biologická fixace N  (biological nitrogen fixation -  BNF) 

je  asimilační  redukce 

plynného N2. 

Většina rostlin a živočichů není schopna využít atmosférický N

2. Dokážou to jen 

některá prokaryonta.  Spektrum skupin prokaryont fixujících  N

2 

je široké,  zahrnuje 11 čeledí 

bakterií a 8 čeledí cyanobakterií, ale obvykle v každé čeledi je jen několik málo rodů s touto 
schopností. I jejich metabolismus je rozmanitý, známe foto-  i chemotrofní, aerobní i 

anaerobní  fixátory.  Žijí  volně  (i  když  zpravidla  těsně  asociovány  s rostlinami,  např.  s 

některými  trávami  vylučujícími  mucigelový  povlak  kolem  kořenů)  nebo v symbiotickém 
vztahu  s rozmanitými skupinami eukaryont  (

využívají přímé  zdroje rostlin, tj. asimiláty). Jde 

např.  o  tyto  skupiny:  Azotobacteriaceae  (aerobně  váží  N

2

,  často  jsou  na  povrchu  listů  a 

kořenů  -  Azotobacter,  Azotococcus), Rhizobiaceae (váží N

2 

v  kořenových  hlízkách 

bobovitých),  Bacillaceae  (např.  Clostridium  vyskytující  se  ve  výkalech  přežvýkavců, 
Desulfotomaculum  v bachoru