EKOLOGIE - doplňkový text

věších větví. Tyto prostory jsou však tak malé, že je nemůžou využít ptáci – hlavní predátoři 
cikád. Ovšem STACY  KASER  a  JON  HASTINGS  (

1981)  odhalili  další  a  velmi  překvapivý  jev: 

cikády regulují teplotu tím, že „se potí“

! Tito autoři zjistili, že teplota těla cikády Tibicen duryi 

je značně nižší než teplota okolního vzduchu, a tuto nízkou teplotu si zachovají tehdy, když 

mají  přístup  ke  své  potravě  –  floémové  tekutině.  Hypotézu,  že  cikády  se  ochlazují 

vypařováním  vody,  ověřili  v laboratoři,  kdy  jim  poskytovali  možnost  pobytu  ve  chladnějším 

mikroprostředí (nebo ne), a kdy jim umožnili přijímat potravu (nebo ne) a kdy měnili relativní 
vlhkost vzduchu až do 100 %. Zjistili, že pokud je vlhkost vzduchu 100 %, cikády nedokážou 
snížit teplotu těla a stejně to dopadlo, když jim neumožnili přijímat potravu. Naopak, teplotu 

těla dokázaly cikády  regulovat, když  měli přístup k potravě, vlhkost byla nižší a to i tehdy, 

neměli-li k dispozici  chladnější  mikroprostředí.  Tento  závěr  potvrdili  dále  ERIC  TOOLSON  a 
NEIL HADLEY 

(1987) tím, že přímo měřili množství vody vypařené z těla cikády Diceroprocta 

apache 

při  zvyšování okolní teploty: při teplotě nad 39 °C stouplo  množství vody odpařené 

z 

povrchu těla z 5,7-9,4 mg/cm2 na 9,4-36,1 mg/cm2 a poté při 43 °C náhle stouplo množství 

vody  odpařené  z povrchu  těla  až  na  61,4  mg/cm2.  Oba  autoři  také  nalezli  na  hřbetní  části 
hrudi plošky s póry, kudy se voda dostává z