EKOLOGIE - doplňkový text

které pohyb vody brzdí (kapilární síly,  matriční síly, rozpuštěné látky apod.) jej snižují (tedy 
tím se dostává do záporných hodnot –  na to si musíme trochu nezvykat). Existují i faktory, 

které  pohyb  vody  urychlují,  např.  působení  tlaku,  ale  s tím se v přírodě  příliš  často 

nesetkáváme,  a  nebo  dosahují  velmi  malých  hodnot  (např.  turgor).  Vodní  potenciál  půdní 
vody (roztoku) je zpravidla vyšší než vodní potenciál tekutin v 

kořenech rostlin a proto voda 

proudí z 

půdy do rostlin. Ovšem s tím, jak půda vysychá, se snižuje obsah vody ve větších 

pórech  a  zůstává  voda v kapilárách či  malých pórech, kde je držena stále silnějšími silami 

(kapilárními  či  matričními)  a  tím  její  vodní  potenciál  klesá. Pokud klesne pod hodnotu 

vodního potenciálu kořenů, rostlina již dále nemůže vodu přijímat. Zpravidla malý podíl vody 

může  rostlina  získat  přímo  z atmosféry a ztrácet sekrecemi (nektaru, rozmnožovacích 
struktur), ale hlavní cestou ztrát vody rostlinou je  transpirace. Vodní bilanci rostlin tedy 
můžeme  shrnout  rovnicí:  V

vr=Vk+Va-Vt-Vs, kde  Vvr

=vnitřní  obsah  vody  v rostlině,  V

k=voda 

přijatá  kořeny,  V

a

=voda přijatá absorpcí  z atmosféry, V

t= ztráta vody transpirací a Vs=ztráta 

vody sekrecemi (nektar, ovoce, květy, pyl apod.). 

Podobně  můžeme  shrnout  vodní  bilanci  živočichů  rovnicí:  V

vž=Vpp+Va-Ve-Vs, kde 

Vvž

=vnitřní  obsah  vody  v těle  živočicha,  V

pp= voda získaná pitím a potravou, Va=voda 

získaná absorpcí z atmosféry, Ve=voda ztracená výparem z 

povrchů  a  V