EKOLOGIE - doplňkový text

),  Enterobacteriaceae  (součástí  střevní  mikroflory,  někdy  i  na 

povrchu listů), Spirillaceae (např. Spirillum lipiferum na kořenech trav), aktinomycety (Frankia 

v  kořenových  hlízkách  olší)  a  cyanobakterie  (sinice,  např.  r.  Nostoc  s játrovkami, mechy, 
cykasy 

a  některými  vyššími  rostlinami,  pro  zem.  má  význam  symbiotický  vztah  Anabaena 

azolla 

s  volně  plovoucí  kapradinou  r.  Azolla, cyanobakterie fixující N jsou i v symbióze s 

houbami  v  některých  lišejnících).  Úplný  seznam  prokaryontních  fixátorů  N  podává  např. 
GORDON (1986). 

Biologická fixace N2 

spočívá v redukci plynné formy  N na amoniak pomocí  enzymu 

nitrogenáza 

a tato reakce je extrémně náročná na energi . Amoniak přitom není uvolňován 

do prostředí, ale je bezprostředně zabudováván do aminokyselin. Největší praktický význam 
(

pro  zemědělství)  má mutualismus bakterie Rhizobium  s bobovitými. Bakterie se vyskytují 

volně v půdě a rozmnožují se, jsou-li nablízku kořeny bobovitých. Bakterie vnikají do buněk 

pokožky kořenu a ten okolo nich vytváří hlízku a dokonce zvláštní vodivá pletiva, vyměňující 
produkty fotosyntézy za produkty BNF - 

hlavně asparagin. Červené barvivo (leghemoglobin) 

zajišťuje  nízkou hladinu kyslíku.  BNF  je  energeticky  velmi  náročná  reakce  a  proto  se 

zřídkakdy  vyskytuje u volně  žijících prokaryont. Na rozdíl od  toho je  zcela  běžná symbióza 
rostlin s BNF prokaryonty. Rostliny, které s nimi žijí v symbióze, jim  odevzdávají až k 50 % 
asimilovaného uhlíku. BNF vyžaduje ekvivalent 6,5 g C na gram fixovaného N, což je tolik,