EKOLOGIE - doplňkový text

rajčaty).  Již dlouho bylo  známo,  že některý hmyz  zahřívá 

hruď  současnými  stahy  těch  letových  svalů,  které 

zodpovídají  za pohyb křídel nahoru a dolů (jejich střídavé 

stahy vedou k 

letu) a  při letu samém udržují relativně stálou teplotu bez ohledu na teplotu 

okolního vzduchu. Jak však li

šajové regulují teplotu těla? Jednou možností je zvyšování H

m 

s 

klesající teplotou těla, ale Heinrich  prokázal řadou pokusů,  že ve skutečnosti tito lišajové 

mění H

cd  a  Hcv  (tedy když klesají okolní 

teploty, snižují  ztráty tepla vedením a prouděním a 

naopak)

. Prokázal to zahříváním hrudi bodovou lampou za současného zaškrcování zadečku 

vláknem (lidským vlasem). Zaškrcením přestane krev proudit do zadečku a hruď se přehřívá 
(až na letální teplotu 46 °C

)  a  naopak,  uvolněním  této  bariéry  může  krev  přenášet 

přebytečné teplo do zadečku a tím se hruď ochlazuje a udržuje tak konstantní teplotu hrudi 
na 44 °C (obr. 4.25). 

Ještě  větší  překvapení  však  pro 

vědce bylo odhalení endotermie u rostlin. 

Samozřejmě, 

většina rostlin je 

exotermních. Avšak ROGER  KNUTSON 

(1974,  1979),  při  návštěvě  mokřadu 
v 

Iowě  na konci zimy si všiml, že okolo 

rostlin druhu Symplocarpus foetidus  je 
sníh roztátý, jakoby tato rostlina vytvářela 

teplo. Pozdější pokusy skutečně potvrdily, 
že  ne

jen  tato  rostlina,  ale  i  některé  jiné 

druhy 

čeledi 

Araceae, 

využívají 

metabolické teplo k endotermní regulaci 

teploty.  Teplo  vzniká  respirační  oxidací 

škrobu, který je přesouván do květenství, 
a tak udržuje jeho teplotu o 15-35 °C vyšší než je teplota okol