EKOLOGIE - doplňkový text

pramenech  (např.  Yel owstonský  park  –  viz  dále), 

nepočítáme-li hydrotermální komíny hlubokých 

oceánů  (ale  zde  je  voda  při  až  200  °C  za  vysokého 

tlaku stále v tekutém stavu). 

Jaký  je  to  rozdíl  proti  suchozemskému  prostředí,  kde  teplotní 

rozsah sahá od asi – 70 °C (viz Verchojansk – odkaz „klimatické diagramy“) po asi 65 °C – 

černý  písek  v předchozím  odstavci.  To  má  tři  důvody  související  s vlastnostmi vody.  Voda 

má velké  měrné teplo, čili spotřebuje k ohřátí  mnoho energie (asi 3000  x více než vzduch), 
má vys

oké latentní teplo výparné (velké množství energie je zapotřebí k výparu vody - výpar 

1 g vody ochladí 580 g vody o 1 °C) a 

konečně  při  tuhnutí  vody  v led se uvolní 

velké  množství tepla (při  zmrznutí 1  g vody 
se uvolní takové množství tepla, které by 

stačilo k ohřátí  80  g  vody  o  1  °C).  Velká 
teplotní stabilita 

se  týká  hlavně  velkých 

nádrží (oceány), ale i v malých tocích 

kolísají teploty obvykle  méně než v okolním 

prostředí:  tak např. obr.  4.7 shrnuje  měření 
v 

Tasmánii,  při  němž  teplota  okolního 

vzduchu se 

měnila  v rozmezí 2,5-28  °C, 

zatímco v 

různých mikroprostředích vodního toku se měnila v mnohem menším rozpětí (7-20 

°C). 

Teplota  má  vliv  na  výkon  organizmů  již  na  molekulární  úrovni.  Tak  v kap.  5.7 

základního textu se pojednává o izoenzymech,  tedy o 
různých 

formách 

enzymů 

katalyzujících