EKOLOGIE - doplňkový text
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Většina vodních organizmů je ektotermních. Náklady na regulaci teploty by totiž u
nich byly značné vzhledem k vlastnostem vody. Voda má totiž asi 3000 x větší kapacitu
absorbovat teplo než vzduch a také ztráty tepla vedením a prouděním jsou mnohem vyšší
než na vzduchu.
Ovšem ve vodě (alespoň částečně) žijící savci a ptáci (tučňáci, delfíni)
mohou být endotermní, protože jednak mají často dobrou tepelnou izolaci (tuk) a jednak
dýchají vzduch (takže nevystavují velké povrchy těla vodě). Navíc některé části jejich těl
(kon
četiny apod.) mají výkonné protiproudové „výměníky“ tepla. Poněkud překvapivé bylo
zjištění, že i některé ryby (tuňák) a žraloci udržují endotermií stálou teplotu těla vyšší než
okolí (obr. 4.24).
Ale ještě větší překvapení bylo odhalení
endotermie a dokonce homoitermního typu u hmyzu. O
tom, že větší formy hmyzu dokážou využívat metabolické
teplo (Hm) k
zahřívání letových svalů, se může každý
přesvědčit brzy na jaře, kdy čmeláci létají v chladném
vzduchu,
a přitom teplota jejich hrudi dosahuje 30-37 °C.
Velmi přesvědčivé důkazy o endotermní homoiotermi u
hmyzu podal BERND HEINRICH (1993), když studoval
termoregulaci lišaje Manduca sexta. Je to velký motýl o
hmotnosti 2-
3 g (tedy větší než řada kolibříků nebo rejsků),
jehož housenka se živí řadou rostlin (např. tabákem nebo