EKOLOGIE - doplňkový text

těchto důvodů  můžeme u  rostlin pozorovat korelaci adaptací na tyto faktory 

prostředí. Tak např. rostliny adaptované na suché a horké prostředí se musí umět vypořádat 
se zvýšenými požadavky na vodu, s  vysokými teplotami a nízkou relativní vlhkostí a tak 

mívají malé listy a vyšší relativní hmotnost kořenů (v poměru k celkové hmotnosti). 

V 

jiných případech zase musí rostliny přijmout jiné optimalizační kompromisy, aby se 

vyrovnaly s 

omezeními,  která  jim  kladou  nejrůznější  kombinace  faktorů  vyskytujících se 

v 

nejrůznějších prostředích, kde rostou. Jedním  z těchto kompromisů je alokace uhlíkového 

zisku 

buď do tvorby listů, stonků nebo kořenů. Alokace do listů a stonků rostlině přináší vyšší 

přístup k (nadzemním) zdrojům slunečního záření a CO

2

, ale to na úkor alokace do kořenů a 

podobně  alokace  C  do  kořenů  zvyšuje  rostlině  přístup  k  (podzemním)  zdrojům  vody  a 
minerálních živin (ale na úkor alokace C do produ

kce listů, což snižuje rychlost fotosyntézy). 

Množina vlastností (adaptací) rostliny, které jí umožňují úspěšně přežít, růst a rozmnožovat 
se v 

určité  kombinaci  charakteristik  prostředí,  nevyhnutelně  omezuje  její  schopnost  stejně 

úspěšně přežít, růst a rozmnožovat se v jiné kombinaci vlastností prostředí. 

To můžeme znázornit na příkladu rostlin (či jejich částí) adaptovaných buď na vysoké, 

nebo na nízké úrovně slunečního záření. V zásadě rostou rostliny buď na plném slunci, nebo 
ve stínu v 

závislosti  na  tom,  zda  je  přerostou  okolní  rostliny  či  nikoliv.  Rostliny si vyvinuly 

celou 

řadu  morfologických  i  fyziologických  adaptací,  které  jim  umožňují  přežít,  růst  a