EKOLOGIE - doplňkový text

rozmnožovat se v 

těchto dvou odlišných prostředích. 

Rostliny rostoucí v 

zastíněných  podmínkách  mají  tendenci  mít  nižší  světelný 

kompenzační  bod  fotosyntézy,  nižší  světelný  saturační  bod  fotosyntézy  i  nižší  maximální 

rychlost fotosyntézy než rostliny rostoucí na plně osluněných stanovištích. Jedním z důvodů 
je  nižší produkce enzymu rubisco 

u  zastíněných  rostlin.  Na  jeho  produkci  a  na  produkci 

dalších složek fotosyntetického aparátu 

musí rostlina vydat značné množství energie a živin. 

Ve stinném prostředí však fotosyntézu neomezuje nedostatek rubisca, ale nedostatek světla. 
Proto  je tvorba tohoto enzymu snížena 

(na  rozdíl  od  toho  ale  často  ve stínobytných 

rostlinách či stinných částech rostlin stoupá obsah chlorofylu). Důsledkem je nižší respirace, 

což  snižuje  světelný  kompenzační  bod  fotosyntézy  (to  znamená,  že  oproti  slunným 
stanovištím rostliny ve stínu vykážou kladný uhlíkový zisk i 

při nízkých intenzitách ozáření) a 

dalším důsledkem nižší koncentrace  rubisca je nižší  maximální rychlost fotosyntézy i nižší 

světelný saturační bod fotosyntézy. 

Optimalizační kompromisy mezi rychlostí respirace, světelným kompenzačním bodem 

fotosyntézy  a  maximální  rychlostí  fotosyntézy  osvětlil  ekolog  STUART  DAVIES  (Harvard 
University)

. Pěstoval semenáčky 9 druhů tropických stromů rodu Macaranga ve skleníku za 

dvou různých režimů ozáření: nízké a vysoké (7,6 resp. 21,4 mol m-2 den-1). Po 6 měsících u 

všech  semenáčků  (18  kombinací)  stanovil  hodnotu  respirace  listů,  světelný  kompenzační 

bod, světelný saturační bod a maximální rychlost fotosyntézy. Výsledky ukázaly, že respirace 
byla vždy nižší u rostlin rostoucích v