EKOLOGIE - doplňkový text

měřením  změn  primární  produkce  po  přidávání  různých 

živinných  prvků  bylo  zjištěno,  že  hlavními  živinami  omezujícími 
produkci ve vodách jsou N, P a Fe. 

Tak  např.  na  obr.  20.11  je 

znázorněn  vztah  mezi  koncentrací  chlorofylu  v létě  (to  je  veličina 
související s primární produktivitou) a koncentrací fosforu v mnoha 
jezerech. 

Tekoucí vody obecně  vykazují velmi  nízkou  produktivitu 

a zdrojem živin v 

nich  jsou  hlavně  vstupy  organické  hmoty 

z 

okolních ekosystémů.  

Velmi významným faktorem, rozhodujícím o primární 

produktivitě ekosystémů, je způsob alokace asimilátů. Čím více alokuje rostlina asimilátů do 

fotosyntetizujících  orgánů  (listů)  na  úkor  ostatních  (kořenů,  stonků),  tím  může  mít 

intenzivnější růst. Stejně tak jako jednotlivá rostlina  začne alokovat více asimilátů do růstu 

kořenů  tehdy,  když  trpí  suchem,  tak  i  všechny  rostliny  nějakého  ekosystému  reagují  svým 

poměrem  hmotnosti  podzemních  a  nadzemních  orgánů  (root:  shoot  ratio,  R/S)  na 
environmentální gradienty vlhkosti v 

prostředí.  R/S poměr se pohybuje od 0,2 (u tropických 

deštných  lesů)  po  4,5  (keře  v pouštích)  a  ještě  mnohem  vyšších  hodnot  dosahují  některé 
rostliny arktické tundry

.  Také  celková  biomasa  je  důležitá  pro  určování  produktivity 

ekosystému (za nízkou produktivitu aridních oblastí do z

načné míry zodpovídá nejen vysoký 

poměr R/S, ale také nízká biomasa  rostlin). To ovšem v řadě  situací  přestává platit, pokud