EKOLOGIE - doplňkový text

ká  intenzita  ozáření)  a  v mezerách vzniklých po 

pádu  velkého  stromu  (vysoká  intenzita  ozáření).  Po 

jednom  roce  zjistila,  že  druhy  snášející  zastínění 
nevykázaly žádný podstatný rozdíl v 

rychlosti  růstu  a 

přežívání  v podmínkách  vyššího  či  nižšího  ozáření.  Na 

rozdíl  od  toho  ale,  u  druhů  nesnášejících  zastínění  došlo 
k 

velkému  snížení  rychlosti  růstu  a  vysokému  nárůstu 

mortality v 

zastíněných  variantách  pokusů.  Tyto  rozdíly 

přímo  souvisejí  s rozdíly základních fyziologických 

charakteristik  zmíněných  v předchozím textu: vysoká 

rychlost  fotosyntézy  (při  nasycení  ozářením)  rostlin  nesnášejících  zastínění  vedla 
v 

podmínkách  vysokých  intenzit  ozáření  k vysoké  relativní  růstové  rychlosti.  S tím spojená 

vysoká rychlost respirace a hodnota 

světelného saturačního  bodu snížila přežívání (zvýšila 

mortalitu) těchto rostlin v zastíněném prostředí (ve skutečnosti žádná z rostlin adaptovaných 
k 

plnému  ozáření  nepřežila  v zástinu  20.  týden  věku).  Na rozdíl od toho, druhy snášející 

zástin, byly schopné přežít v zastíněném prostředí, protože nízká rychlost respirace a nízký 

saturační bod fotosyntézy snížily světelný kompenzační bod fotosyntézy, ale to vše omezilo 

jejich schopnost rychlého růstu za podmínek vysoké úrovně ozáření. 

Toto  dvojcestí  adaptací  rostlin  (světlobytné  a  stínobytné) je výsledkem 

optimalizačních  kompromisů  mezi  vlastnostmi,  které  jim  umožňují  dosahovat  vysokou 

rychlost  fotosyntézy  a  růst  v silně  ozářeném  prostředí  a  schopností  pokračovat  v růstu  a