EKOLOGIE - doplňkový text

výšek  jsou  podobné  jako  změny  týchž  proměnných 

s 

rostoucí  zeměpisnou šířkou a tak by se dal tento vzor diverzity vysvětlit obdobně. Ovšem 

může to být poněkud zastřeno faktem, že polohy ve vyšších nadmořských výškách zaujímají 

stále  menší  a  menší  plochu  a  jsou  navzájem  izolované,  takže  se  zde  může  projevit 
náchylnost populací k 

vymření (viz základní text, kap. 19). 

Vodní potenciál 

Pokud  rostlina  ve  dne  fotosyntetizuje,  má  otevřené  průduchy,  kterými  vniká  dovnitř 

listů CO

2

. Současně se ovšem průduchy ztrácí voda do atmosféry a to proto, že parciální tlak 

vodní páry uvnitř listů je vyšší než v atmosféře (uvnitř listů je totiž blízký nasycení,  zatímco 
v 

atmosféře  je  obvykle  nižší).  Voda  se  tedy  průduchy  pohybuje  z míst vyššího do míst 

nižšího tlaku  vodní páry. 

Na konci kapilár představovaných vodivými pletivy rostlin se voda 

předává do okolních tkání a tento vztlak  (tenze) pohybuje vodním sloupcem v kapilárách 

vodivých  pletiv  směrem  nahoru.  Vnikne-li  dešťová  voda  do  půdních  makropórů  vzniklých 

např. aktivitou  žížal, pohybuje se dolů ovládána silami  zemské gravitace. Do kořenů rostlin 
se voda dostává obvykle z 

půdního  roztoku  a  to  difúzí  a  směr  jejího  toku  se  řídí  rozdíly 

v 

osmotickém tlaku půdního roztoku a kořenových tkání. Vidíme tedy, že pohyb vody se řídí 

v 

různých situacích různými pravidly.  

Proto v  60. letech navrhli fyziologové SLATYER A TAYLOR 

využívat  veličinu  zvanou