EKOLOGIE - doplňkový text
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
se hydrostatický tlak rovná osmotickému tlaku, který je číselně roven osmotickému vodnímu
potenciálu (osmotic potential -
ψπ
); a ten se zvyšuje s rostoucí koncentrací rozpuštěné soli.
Tlakový vodní potenciál (hydrostatic potential -
ψ
p
) je buď záporný (v xylému dosahuje až -8
MPa a to vzhledem k tomu, že cévy jsou zakončeny a obklopeny mikrokapilárami, které
výparem vody „nasávají“ vodu z cév) nebo kladný (turgor - až 0,5 MPa), který je ale
zanedbatelný, protože je téměř vždy nižší než osmotický potenciál. Gravitační vodní
potenciál (gravitational potential -
ψ
g
) je úměrný rozdílu výšky hladin vody a je většinou
zanedbatelný (snad kromě vysokých stromů) - jeho hodnota je asi 10 kPa m-1. V půdě se
ještě uplatňuje matriční vodní potenciál (matrix potential - ψ
m) daný adsorpcí vody na
površích (matrix) jílových minerálů, půdní organické hmoty apod.
Vodní (akvatické) prostředí
Zatímco ekologické třídění suchozemských prostředí je založeno na dominantních
životních formách rostlin,
třídění akvatických ekosystémů je založeno převážně na fyzikálně-
chemických vlastnostech vodního prostředí.
Tři hlavní typy akvatických prostředí jsou sladkovodní (freshwater),
mořské (marine,
saltwater) a brakické (estuaries)
. Tyto základní kategorie jsou podrobněji členěny podle typu
podloží, hloubky a proudění vody či typu dominantních primárních producentů. Základní typy
sladkovodních ekosystémů jsou ekosystémy stojatých vod (jezera, rybníky, mokřady) a
tekoucích vod
(potoky, řeky). K nim volně přiřazujeme i mokřady, které se vytváří na