EKOLOGIE - doplňkový text

tokem. Systém hydrologického toku tak způsobuje ovlivnění zejména níže položených nádrží 

těmi výše položenými jak co do znečištění, tak co se týká toku organizmů, chemizmu vody, 

reakce na povodně či sucha apod. 

Tekoucí vody 

vytékají z 

pramenů, jezer  či ledovců. Poblíž tohoto  zdroje  bývají vodní toky (potoky) 

prudké, s 

malými  průtoky  a  jejich  směr  je  dán  modelováním terénu. V dalším  průběhu  se 

obvykle spojuje s 

dalšími  potoky,  prameny  a  povrchovými  vodami,  sílí,  roste  průtok,  ale 

rychlost  toku  se  zpomaluje  a  tak  unášení  jemných  částic  se  postupně  mění  na  jejich 
ukládání. V 

místě,  kde  řeka  vtéká  do  moře  či  jezera  se  mění  rychlost  toku  skokově,  čímž 

dochází k ukládání sedimentu v 

podobě  vějířovité  struktury  (delta).  Od  pramene  k přítoku 

hovoříme o 

toku 1. řádu, soutokem dvou toků prvního řádu vzniká tok 2. řádu a tak dále, 

přičemž  řád  toku  se  nezvýší  soutokem  s tokem  nižšího  řádu.  Rychlost toku  je závislá na 

tvaru a  strmosti koryta, jeho šířce a hloubce, drsnosti  dna,  intenzitě srážek a rychlosti tání 

sněhu. V rychlejších tocích se často střídají dvě odlišná prostředí: peřeje a tišiny. V peřejích 

převládá  produkce  perifytonu  (ten je tvořený  podobnými  organizmy  jako  perifyton  jezer  – 

tedy mechy, cyanobakteriemi, řasami), zatímco v tišinách převládá dekompozice. 

Všechny organizmy žijící v 

tekoucích  vodách  jsou  vystaveny  neustálému  proudění