EKOLOGIE - doplňkový text

teorie  dědičnosti.  Brněnský  mnich  Gregor Mendel  (1822-1884), 

Darwinův  současník,  studoval v klášterní  zahradě  přenos  vlastností  hrachu  z generace na 

generaci.  Výhoda hrachu spočívala v tom,  že řada vlastností je snadno  pozorovatelných a 

dostatečně odlišných mezi jedinci (barva květu, velikost a tvar plodů a lusků, velikost rostliny) 
a že je možné mít absolutní kontrolu nad rozmnožováním (mohl si vybrat mezi 
samooplozením a oplozením jinou, vybranou rostlinou).  Mendel v 

první řadě vytvořil „čisté 

linie“  rostlin tím, že je samooplozením rozmnožoval tak dlouho, až všichni potomci (tzv.  F1 
generace  –  F  z latinského slova filis = syn) 

byli  stejní.  Potom  zkusil  zkřížit  jedince 

s 

červenými květy s jedincem s bílými květy a „s překvapením“ zjistil, že všichni potomci mají 

květy  červené.  („S  překvapením“  proto,  že  po  staletí  se  do  té  doby  věřilo  ve  „smíšenou“ 

dědičnost, tedy v to, že vlastnosti potomků jsou jakousi „střední hodnotou“ mezi vlastnostmi 

rodičů). Co se tedy stalo s charakteristikou odpovídající za bílou barvu květů?  

Zkřížením jedinců  F1 generace mezi sebou navzájem obdržel odpověď: vzniklo 929 

jedinců  F2  generace,  z nichž  705  (přibližně  75  %)  bylo  červených  a  224  (přibližně  25  %) 
bílých.  Z 

toho  Mendel odvodil,  že „dědičný faktor“ odpovědný  za bílou  barvu květů se v F1 

generaci neztratil 

a  že „dědičný faktor“ pro červenou barvu je nadřazený a odvodil také, že 

dědičné faktory  zodpovídající  za barvu květů  musí být dva. Jinými slovy,  Mendel došel  ke