EKOLOGIE - doplňkový text

využívány  systémem  přenašečů,  umístěných  na  vnitřní 

mitochondri

ální membráně, k přenosu až na molekulu kyslíku (čímž se O

2 redukuje a reaguje 

s protony vodíku na vodu), přičemž se vytváří protonový gradient, využívaný k tvorbě ATP.  

Zdrojem  činnosti  rozkladačů  jsou  zejména  odumřelé  organizmy  a  jejich  částí 

(mikroorganizmy,  makroorganizmy,  svlečky  hmyzu,  exkrementy  apod.),  organické  látky 

produkované  kořeny  (odumřelé  buňky  z povrchů  kořenů  či  odumřelé  kořenové  vlášení, 

exudáty,  mucigely) a na ně vázané rhizosférní  mikroorganizmy a jejich produkty, organické 

látky produkované nadzemními částmi rostlin (cukry, N sloučeniny pronikající povrchy listů) a 

na  ně  vázané  fylosférní  mikroorganizmy a jejich produkty.  Zdaleka  nejvýznamnějším 
substrátem pro rozklad je mrtvá rostlinná hmota  (opadanka)

.  Ta  je  tvořena  převážně 

organickými polymery jako celulóza (15-60%), hemicelulózy  (10-30%),  lignin (5-30%), 
proteiny (2-15%), tuky (okolo 1 %) a rozpustné látky (cukry, aminokyseliny, nukleové 
kyseliny, organické kyseliny –  okolo 10 %). 

Dekompozitoři  musí každým rokem rozložit asi 

50 miliard tun celulózy a 25 miliard tun ligninu. 

Jakmile  se  produkt  rozkladu  octne  v  prostředí,  zpravidla  ihned  podléhá  několika 

procesům současně: a) autolytickým rozkladem pomocí enzymů přítomných v mrtvé tkáni se 
rozkládají  bílkoviny a cukry za vzniku  jednodušší

ch  sloučenin, b) v závislosti na vlhkosti 

probíhá  vymývání a vyluhování vodou  (

půdní  vodou,  deštěm)  a c) kolonizace tzv. 

„cukrovými“ bakteriemi a houbami 

(některé kvasinky, laktobacily, plísně: Penicillium, Mucor, 

Rhizopus  atd.), jejichž enzymatická výbava umožní odbourat rozpustné látky (cukry a 
aminokyseliny) a jakmile tyto