EKOLOGIE - doplňkový text

sloučenin, jako jsou cukry, tuky, bílkoviny apod. Dekompozice zahrnuje mnoho dějů fyzikální 

povahy  (jako  je  vyplavování  vodou,  rozpouštění  či  přemísťování  látek)  chemické  povahy 

(hydrolýza, oxidace) nebo biologické povahy (rozžvýkání, trávení, vylučování). 

Dekompozi

ce  se  zúčastní  velmi  široká  škála  organizmů.  V podstatě  všichni 

heterotrofové mohou do jisté míry fungovat jako 

dekompozitoři (rozkladači). Nejčastěji jsou 

s 

dekompozicí  spojovány  mikroorganizmy,  hlavně  bakterie  a  houby. Bakterie mohou být 

aerobní (vyžadují kyslík pro 

buněčnou respiraci) nebo anaerobní (provádějí fermentaci bez 

přispění kyslíku – např. v trávicích traktech živočichů nebo v bahně na dně vodních nádrží). 

Řada druhů hub je specializována na rozklad rostlinné hmoty.  

Významnou úlohu v dekompozici hraje 

buněčná  respirace, kterou se uhlíkové 

řetězce (jako  základ organických  molekul), rozkládají na oxid uhličitý a vodu. Jde o složitý 

komplex procesů, v němž můžeme rozlišit tři stupně. První stupeň je glykolýza, která probíhá 

v  cytoplasmě  buněk,  a  při  níž  se  rozkládá  molekula  glukózy  na  dvě  molekuly  pyruvátu. 

Druhým  stupněm  je  citrátový cyklus,  probíhající v mitochondriích,  při  němž  je  pyruvát 
rozložen na CO2 

za vzniku redukovaných flavoproteinů, NADH a H+, které slouží jako donory 

elektronů.  Do  citrátového  cyklu  přitom  mohou  vstoupit,  ve  formě  organických  kyselin,  též 
produkty rozkladu 

jiných  uhlovodíků,  bílkovin  nebo  tuků.  Ve  třetím  stupni  jsou  elektrony 

v procesu  oxidativní fosforylace