EKOLOGIE - doplňkový text

proces rozkladu v 

čase.  Nejčastěji  se  používají  sáčky  vyrobené  ze  syntetického  materiálu 

s otvory 1-2 mm v 

průměru (litterbag experiments). Do sáčků se vloží odvážené  množství 

rostlinné opadanky (nebo jiného  materiálu) a  vystaví  se rozkladu např. ve vrstvě opadanky 
v lese. Potom se v 

pravidelných  intervalech  zjišťuje  úbytek  hmotnosti  opadanky  v sáčcích. 

Ovšem  ve  skutečnosti  sice  rozkladem  ubývá  původní  materiál,  ale  zase  přibývá  mikrobní 
biomasa na rozkládaném materiálu. Hmotnost materiálu v 

sáčku  se  tedy  skládá  jak 

z 

hmotnosti zbytků původní opadanky, tak z hmotnosti mikroorganizmů. 

Tak  např.  umístíme  60  sáčků  se 7  g  (v  sušině)  listů  nějakého druhu stromu 

v opadance lesa a v 

pravidelných  intervalech  odebíráme  vždy  5  sáčků  na  stanovení 

hmotnosti sušiny, a to 

po  více  než  2  roky  (výsledky  viz  tabulka  1).  Průměrnou  hmotnost 

sušiny pak zobrazíme v 

grafu  oproti  času  a  dostáváme  výsledek  jako  na  obr.  1.  Časovou 

závislost úbytku hmotnosti listů v sáčcích (y) vyjadřujeme nejčastěji negativní exponenciální 
funkcí:  y=e

-kt 

(e  =  základ  přirozených  logaritmů,  t  je  čas  a  k je koeficient dekompozice). 

Hodnota koeficientu dekompozice (stanovená pro jednotlivé  složky rostlinné biomasy 
v laboratorních pokusech) se pohybuje u glukózy od 0,5–1, u bílkovin asi 0,2, u celulózy a 
hemicelulózy od 0,03–0,08 a ligninu 0,003–0,01, to vše v jednotkách den

-1. 

Rychlost dekompozice je klíčovou charakteristikou určující rychlost primární produkce