EKOLOGIE - doplňkový text

provádějí převážně anaerobní bakterie (houby zde často chybí), proto se zde organické látky 
hromadí. 

Kromě kvality rozkládaného materiálu jako zdroje živin a energie pro dekompozitory, 

rozhodují 

o rychlosti rozkladu také vlastnosti prostředí (teplota, pH, vlhkost, obsah kyslíku, 

klima apod.). 

Nejvyšší  rychlost  dekompozice  substrátu  je  při  vysoké  teplotě  a  vlhkosti, 

neutrálním pH a v

ysokém  obsahu  kyslíku.  Vliv  teploty  je  dobře  patrný  na  denním  chodu 

rychlosti dekompozice v 

lesní  půdě  (viz  obr.  21.9),  který  přesně  odpovídá  dennímu  chodu 

teploty. 

Tak  jako  je  důležitá  kvalita  uhlíkatých  látek,  stejně  důležité  je  i  složení 

dekomponovaného  substrátu co do ostatních významných živin. 

Příkladem  může být dusík: 

sušina  rostlinné  opadanky  běžně  obsahuje  0,5-1,5  %  N.  Čím  více  N,  tím  kvalitnější  je 

substrát pro dekompozitory. Dekompozitoři uvolňují rozkladem organických látek N v podobě 

(nejčastěji) amoniaku (v procesu mineralizace N), ale současně N včleňují do svých těl jako 

jejich  důležitou  součást  (imobilizace).  Protože  oba  procesy  (imobilizace  i  mineralizace  N) 

probíhají současně, jejich  rozdíl  je 

čistou  rychlostí  mineralizace N. Ta  může být  měřena 

podobně jako celková rychlost dekompozice pomocí sáčků s opadankou. Obvykle se obsah 
N s 

postupujícím rozkladem mění tak, jako na obr. 21.10 a dá se rozdělit na tři fáze: v první 

dojde  k vymýváním rozpustných N látek vodou a obsah klesá 

N (to může být docela krátké