EKOLOGIE - doplňkový text

Množství tepla, které se nahromadí v organizmu (Hs

), je dáno součtem  zisků a  ztrát 

tepla podle rovnice: Hs=Hm+Hcd+Hcv+Hr+He

, kde jednotlivé složky zisků a ztrát jsou (po řadě): 

teplo  vzniklé  metabolickými  procesy  (vždy  jde  o  zisk),  teplo  získané  či  ztracené  vedením 
(kondukcí), 

prouděním (konvekcí), zářením a výparem vody, podrobněji viz kap. 5.6. Přenos 

tepla výparem vody je p

odrobněji probírán zde, přenosy energie zářením zase zde. Vedením 

(kondukcí) se teplo přenáší přímým dotykem dvou pevných látek. Jako vždy, i v rámci tohoto 

způsobu  přenosu  tepla,  je  energie  přenášena z míst jejího vyššího do míst jejího nižšího 
obsahu. Rychlost kon

duktivního  přenosu  tepla  je  přímo  úměrná  teplotnímu  spádu  (rozdílu 

teplot mezi dvěma místy přenosu tepla), nepřímo úměrná vzdálenosti přenosu tepla a závisí 
také na tepelné vodivosti 

prostředí. Může být tedy popsána rovnicí: H

cd=-kA∆T/∆z, kde k je 

tepelná vodivost (Wm

-1°K-1), A je plocha, na které k 

přenosu tepla dochází, ∆T

 je rozdíl teplot 

mezi dvěma  místy přenosu tepla a  ∆z je vzdálenost, na  kterou tento  přenos probíhá (obou 

míst).  Tepelná  vodivost  je  schopnost  přenášet  teplo  a  tepelná  izolace  (jako  je  peří,  srst, 
vrstvy tuku apod.) snižuje tepelnou vodivost.  Když je Hcd 

kladné, potom je teplo přenášeno 

z 

těla k povrchu a naopak (např. chladné tělo nějakého plaza ohřívajícího se o teplý kámen 

teplo získává). 

Přenos tepla mezi pevnou látkou a pohybující se látkou (větrem, vodou) je 

proudění 

(konvekce).  Také  konvektivní  přenos  tepla  je  přímo  úměrný  ploše,  na  které  se  přenos 
odehrá