EKOLOGIE - doplňkový text

faktorem  řízení  jejich  tělesné  teploty.  Se  zvětšováním  jejich  těla  se  poměr  plochy  povrchu 

těla ku jeho objemu snižuje a s tím se zvyšuje doba, která je potřebná pro dosažení žádané 

tělesné teploty. Ektotermie tedy představuje omezení pro největší možnou tělesnou velikost 

svých nositelů a proto nepřekvapuje, že velcí poikilotermové (aligátoři, krokodýli, anakondy, 

hroznýši, velké druhy leguánů) jsou omezeny na asezónní tropická prostředí. 

Toto  omezení  je  právě 

opačné 

tomu, 

kterému 

čelí 

endotermové. 

Ti  musí  respiračním 

metabolizmem „vytápět“ celý objem 

těla,  ale  teplo  ztrácejí  povrchem. 

Čím  jsou  tedy  menší,  tím  jsou 
relativní tepelné ztráty do okolí 

větší  a  tím  relativně  větší 
metabolizmus musí mít, aby tyto 

ztráty  vyrovnali.  Čím  je  endoterm 
menší, tím je jeho metabolická 
rychlost vztažená na jednotkovou 

hmotnost  těla  větší  (viz  obr.  7.14). 

Důsledkem  toho  je,  že  např.  maličký  rejsek  (Sorex  sp.),  vážící  jen  několik  gramů,  musí 

denně přijmout množství potravy asi tak velké jako sám váží. Proto malí endotermové musí 

strávit většinu dne hledáním  a přijímáním  potravy a tento čas  nemohou alokovat na plnění 

ostatních  důležitých  funkcí  (odpočinek,  vyhledávání  partnera,  rozmnožování).  A tak 

hmotnostně specifická rychlost metabolizmu (která roste se snižováním tělesné velikosti, až 

při  asi  2  g  hmotnosti  dosáhne  hodnot,  které  již  nemůže  metabolická  aktivita  naplnit) 

představuje  omezení,  které  nastavuje  dolní  hranici  možné  tělesné  velikosti  endotermních