EKOLOGIE - doplňkový text

ř.  rostlinné  toxiny  nejsou 

nebezpečné pro všechny býložravce, ale někteří si na ně dokážou zvyknout, můžou je využít 

metabolicky jako  zdroj energie a  živin a  můžou dokonce rostlinné jedy hromadit v tělech a 

využívat je jako svou vlastní obranu před predátory. Svět se nám může jevit jako zelený, ale 
to zdaleka neplatí pro býložravce: pro 

ně jsou jen malé části této zeleně využitelné. 

Detritovoři  (saprofágové) mají podobné problémy jako býložravci.  Jestliže živá 

rostlinná  biomasa  obsahuje  málo  dusíku  a  některých  mikroživin,  mrtvá  rostlinná  hmota 
(nekromasa

) obsahuje těchto  důležitých  živin  ještě  méně. KILLINGBECK A WHITFORD (1996) 

zjistili, že rostlinná nekromasa obsahuje v 

průměru polovinu dusíku co živá biomasa. Navíc, 

čerstvý opad může obsahovat ještě velké množství toxických sekundárních metabolitů, které 
dále snižují jeho využitelnost saprofágy. Dokonce byla vyslovena hypotéza, že evoluce 
obranných látek souvisí s oddále

ní dekompozice opadu, což jednak rostlinám poskytuje větší 

kontrolu  nad  využitím  limitujících  živin  a  jednak  umožní  lepší  budování  půdní  organické 

hmoty. Tím mohou dekompozitoři ovlivňovat evoluci rostlinné obrany. 

Karnivoři  (masožravci) konzumují potravu relativně  výživnou,  podobající  se 

chemickým složením jejich vlastním tkáním. Ovšem to neznamená, že mají v 

přírodě volně 

prostřený  stůl:  kořisti  bývají  mistři  v obraně,  mívají  trny,  pevné  krunýře,  repelenty,  jedy, 
behaviorální obranu jako rychlý únik, let, 

útěk  do  nor,  skupinovou  obranu  (hejna,  stáda), 

„stavění se mrtvým“, boj, silné zvuky (skřek, syčení) apod. – dost, aby vám to  zkazilo chuť!