EKOLOGIE - doplňkový text

homoiotermů. 

Z 

toho je nutno si vzít mnohá ponaučení: jednak v obou případech jsou to fyzikální a 

chemické 

zákonitosti,  které  nastavují  organizmům  obou  strategií  patřičná  omezení.  Dále: 

selektujícím faktorem je prostředí a proto vždy záleží na jeho teplotních charakteristikách (v 

horkém  prostředí  jsou  ztráty  tepla  vždy  menší  než  v chladných) a v neposlední  řadě 

významné  evoluční  inovace  (jako  evoluce  peří  či  srsti)  jsou  dalším  faktorem,  který  výše 

uvedené vztahy podstatně mění. 

Energie a živiny 

Z 

výuky zoologie či botaniky jsme zvyklí třídit organizmy dle sdílené evoluční historie, 

čímž  vytváříme  taxony  jako:  orchideje,  ploštěnci,  obratlovci.  Ovšem  můžeme  je  třídit  také 

podle  způsobu,  jakým  získávají  energii  (tzv.  potravní  biologie, feeding biology, trophic 
biology).  Zdrojem energie pro živé organizmy je 

sluneční  záření  (fototrofové, fototrofní 

autotrofové),  anorganické látky 

(chemotrofové,  chemotrofní  autotrofové),  či  organické látky 

(heterotrofové, organotrofové). Zatímco 

bakterie  ovládají  všechny  tyto  způsoby  získávání 

energie,  rostliny  a  prvoci  jsou  ochuzeni  o  chemosyntézu  a  houby  a  živočichové  jsou 

výhradně heterotrofní. 

Sluneční  energie  se  podstatně  proměňuje  až  při  dopadu  na  zemský  povrch  (viz 

„

přeměny  energie  slunečního  záření“). Zde „pohání“ pohyb vzdušných mas, vodní toky 

(včetně oceánských proudů), ovládá počasí a klima, značná její část se spotřebuje na výpar