EKOLOGIE - doplňkový text

vody,  na  ohřívání  povrchů  a  jen  nepatrná  (ale  pro  nás  velmi  důležitá)  část  je  asimilována 
živými organizmy v procesu fotosyntézy. Z 

fyziky víme,  že při prostupu prostorem se světlo 

chová jako 

záření a při styku s hmotou jako částice. Částicemi světla jsou fotony obsahující 

určité kvantum energie a to menší v případě dlouhovlnného  záření (např. infračerveného) a 

větší  v  případě  krátkovlnného  (např.  ultrafialového).  Záření  v rozsahu vlnových délek asi 
400-

700 nm (nanometrů)  má dost energie  k „pohonu“ některých reakcí fotosyntézy, ale ne 

dost  velkou,  aby  poškozovalo  buněčné  struktury  (jako  UV)  a  říká  se  mu  fotosynteticky 

aktivní záření. Ekologové ho měří pomocí hustoty fotonového toku (photon flux density), 

což jest množství fotonů dopadající na 1 m2 plochy za 1 sekundu. Toto množství vyjadřujeme 
v mol

ech (1  mol je  Avogadrovo číslo, tedy 6,023.1023 fotonů). Fotonový tok asi 4,6 µm m-2 

sec

-1  je ekvivalentní 1 W m-2. 

Velikost  ozáření  se  mění  se  zeměpisnou  šířkou,  sezónou, 

počasím, denní dobou apod., mění se ve vodě as hloubkou a znečištěním, mění ho i samy 

organizmy  (např.  v lese  se  postupně  snižuje  od  korun  stromů  po  povrch  půdy,  kam  ho 

mnohdy  dopadá  jen  méně  než  1  %).  Rostliny využívají  sluneční  záření  v reakcích 
fotosyntézy. 

Heterotrofové  využívají molekuly organických látek jako zdroje energie i živin. 

V 

konečném důsledku jsou tedy závislí ve své existenci na autotrofech. Biologové vymysleli