zkouskovy-test ekologie

Tok energie v systému

Organizmy mohou ovládat tok energie a hmoty mezi svým vnitřním a vnějším prostředím. V ekologických systémech dochází k toku energie a hmoty (energomateriálový tok, flux) mezi jeho složkami a prostředím (např. tok vody vaším tělem se skládá ze ztrát vody výparem a močí a z doplňování vody pitím a potravou; nebo: tok vody povodím se skládá z odtoku povrchovým tokem a výparu a z přítoku vody srážkami). Pasivní tok je přirozená tendence hmoty nebo energie pohybovat se z oblasti vysoké koncentrace do oblasti nízké koncentrace. Pokud má pasivní tok dost času a není ovlivněn jiným procesem, vede až k úplnému vyrovnání koncentrací a tedy k ustálení toku. Aktivní tok biologickými systémy hromadí látky často i proti fyzikálním gradientům a vyžaduje tedy energii.

Evoluce

- evoluce = dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život

- existuje přírodní výběr zvýhodňující jedince obdařené příhodnými vlastnostmi

- A ta charakteristika nebo vlastnost, která se ukáže vhodnou, se nazývá adaptace

- adaptace vzniká procesem evoluce

- vysvětluje život jako výsledek malých (náhodných) genetických mutací a přežití nejlépe přizpůsobených organismů

- tvrdí, že k velkým změnám v organismech může dojít po nepatrných krůčcích čistě přirozenými prostředky působením času, náhody a diferencovaného přežití

- výsledek přirozeného výběru: přežívají ti, kteří plodí jedince nejlépe přizpůsobené danému prostředí – produkovat úspěšné potomky

- evoluční adaptace = změny organismů umožňující zvyknout si nebo se přizpůsobit na současné podmínky

Metapopulace
části areálu, které obsahují nezbytné zdroje a podmínky pro přežití populace, nazýváme stanovištní plošky (habitat patches). Jedinci určitého druhu žijící v určité stanovištní plošce tvoří lokální populaci (někdy se nazývá subpopulace). Pro jednoduchost budeme často termíny lokální populace (subpopulace) a populace zaměňovat jako synonymní pojmy. Druh se může vyskytovat v podobě souboru lokálních populací, z nichž každá zaujímá stanovištní plošku, která je oddělená od ostatních takových plošek oblastmi, které nejsou pro daný druh trvale obyvatelné. Takovéto lokální populace často interagují tak, že jedinci migrují z jedné do druhé. Soubor lokálních populací, který obývá určitou skupinu stanovištních plošek navzájem spojených tím, že se jedinci mezi nimi pohybují, je nazýván metapopulace.

Levinsův model zahrnuje mnoho zjednodušujících předpokladů, např. není uvažována dynamika populací v jednotlivých stanovištních ploškách. Dále se předpokládá, že všechny stanovištní plošky jsou stejné, tedy mají stejnou plochu a jsou stejně vzájemně izolovány (či propojeny). A tak je pravděpodobnost pohybu jedinců stejná mezi jakýmkoliv párem plošek. Další zjednodušení je, že migranti nemají vliv na dynamiku lokální populace (v Levinsově modelu tento jev nastává pouze tehdy, když kolonizátoři obsadí dosud volnou stanovištní plošku). Model také vyžaduje jakousi střední míru migrace mezi ploškami, protože je-li migrace velmi malá, pak vlastně jde o izolované populace a je-li velmi vysoká, pak vlastně jde o jedinou populaci a ne o metapopulaci. Neuvažuje se zde také o rozdílných obtížích, s jakými jedinci překonávají vzdálenost od jedné ke druhé plošce. To samozřejmě souvisí s mnoha rysy krajiny (např. je-li mezi ploškami nějaká migrační bariéra nebo naopak nějaký migrační koridor).