zkouskovy-test ekologie

Obranné mutualizmy zahrnují situace, kdy jeden z partnerů využije potravu nebo úkryt od svého mutualistického partnera odměnou za jeho obranu proti býložravcům, predátorům nebo parazitům. Příkladem jsou některé mořské ryby, které se specializují na odstraňování parazitů z kůže a žaber ostatních ryb.

Disperzní mutualizmus se týká živočichů, kteří přemisťují pyl mezi květy rostlin, za což je rostliny odměňují nektarem nebo živočichů, kteří roznášejí semena do vhodných stanovišť, za což jsou odměněni ovocem.

Biom

Pojem biomu charakterizuje variabilitu přírodního světa ve velkém prostorovém měřítku. Biomy se v zásadě třídí podle převládající životní formy dominantní vegetace (trávy, keře, stromy nebo dle Raunkiaerova schematu) nebo podle klimatu (biomy tropického, subtropického, mírného či chladného klimatu) nebo se oba přístupy kombinují. Přitom je možné postupovat do různého stupně rozpoznávání detailů a podle toho můžeme rozlišit různý počet biomů. Např. biom opadavého lesa, biom arktické tundry, mediteránní biom, travní biom mírného pásu, keřový biom mírného pásma.

Inkluzivní fitness

Fitness jedince plus fitness jeho příbuzných vážená koeficientem příbuznosti se nazývá inkluzivní fitness (inclusive fitness). Inkluzivní fitness genu, zodpovědného za určité chování, se rovná příspěvku k reproduktivnímu úspěchu donora (které je výsledkem jeho vlastního chování) plus příspěvek tohoto chování k reprodukčnímu úspěchu recipienta násobený pravděpodobností, že nese kopii tohoto genu.

Nezištné chování, příbuzenská selekce

Společenského hmyzu představuje možný problém v jeho pojetí evoluce přírodním výběrem. Principem je, že někteří jedinci se vzdají rozmnožování a věnují se plodnosti kolonie jakožto celku. Darwin to vysvětlil tím, že princip evoluce přírodním výběrem platí stejně tak pro jedince jako pro celou kolonii. Příbuzenská selekce může zvýhodňovat nezištné chování vzájemně příbuzných jedinců.

Životní historie

Pojem životní historie zahrnuje způsoby růstu, vývinu a rozmnožování. Jde o celou řadu adaptací jak morfologických tak fyziologických, biochemických i behaviorálních (behaviorální = týkající se chování organizmů). Teoreticky vzato by organizmus, aby měl nejvyšší fitness (tj. maximální počet rozmnožování schopných potomků), měl zahájit rozmnožování co nejdříve po narození, měl by se rozmnožovat neustále, měl by produkovat co největší počet potomků, kteří by byli velcí, a měl by se o ně dobře starat. Ovšem takový organizmus nemůže existovat. Každý jedinec totiž má přístup jen k omezenému množství zdrojů v omezeném čase; zdroje, které jsou využity pro tvorbu určitých struktur či provádění určitých činností nemohou být použity na vybudování jiných struktur či provádění jiných činností. Tak např. alokace (přesun zdrojů, energie či času) do rozmnožování omezuje alokaci do růstu. Proto se musí každý organizmus vypořádat s řadou omezení pomocí optimalizačních kompromisů mezi protichůdnými zájmy.