zkouskovy-test ekologie

Osmóza

je jen speciálním případem difúze, a dochází k ní tehdy, jsou-li roztoky o různé koncentraci rozpuštěných látek odděleny polopropustnou bariérou, zpravidla nějakou membránou, která brání průchodu rozpuštěných látek z oblastí vyšší do oblastí jejich nižší koncentrace. Tehdy k vyrovnání koncentrací dochází pohybem rozpouštědla přes polopropustnou membránu z oblasti nízké koncentrace rozpuštěné látky (vysoké koncentrace rozpouštědla) do oblasti vysoké koncentrace rozpuštěné látky (nízké koncentrace rozpouštědla). Sací síla (daná tendencí roztoků přitahovat vodu) je známa jako osmotický tlak. Osmotický tlak čisté vody je prakticky nulový, mořské vody asi 1,2 MPa (megapaskalů) a osmotický tlak tělních tekutin obratlovců je asi 0,3–0,5 MPa. Také rostlinné buňky přitahují vodu, protože cytoplasma je koncentrovanější, než je vnější okolí buněk; tento osmotický tlak, který dává rostlinným buňkám pevnost, se nazývá turgor. Ten vzniká tak, že osmotickým tlakem je cytoplazmatická membrána tlačena proti pevné buněčné stěně. Pokud je v okolí nedostatek vody, turgor slábne a rostlina vadne; turgor tak napomáhá rostlině udržet tvar.

Osmotické problémy

Ve tkáních sladkovodních ryb je vyšší koncentrace solí než v okolní vodě a tudíž jsou hyperosmotické, zatímco mořské ryby jsou hypoosmotické. Hyperosmotické ryby mají tendenci nasávat vodu z okolí a ztrácet rozpuštěné látky, zatímco hypoosmotické naopak vodu ztrácejí. Vyrovnávání se s tímto problémem se nazývá osmoregulace. Sladkovodní ryby se zbavují přebytečné vody, která vniká do jejich těla tím, že vylučují zředěnou moč a ionty z této moči jsou ledvinami účinně vstřebávány zpátky do krevního oběhu. Navíc mají v žábrách žlázy, které aktivně přečerpávají ionty z okolního prostředí do těla. Mořské ryby nahrazují ztráty vody z hypoosmotického těla pitím mořské vody a přebytečné soli odstraňují z těla solnými žlázami v žábrách a také ledvinami. Také ptáci a plazi živící se kořistí ulovenou v moři dostávají s potravou do těla přebytečnou sůl. Ta je vylučována solnými žlázami umístěnými u očí nebo v nosních dutinách. Někteří žraloci a rejnoci „vyřešili“ tento problém zajímavým způsobem: zachovávají vysoké koncentrace močoviny v tělních tekutinách a ta zvyšuje jejich osmotický tlak na úroveň okolní mořské vody.

rovnice optimálního výběru

Pokud je tedy E1/Th1>E2/Th2, potom teorie optimálního potravního výběru předvídá, že predátor bude vyhledávat kořist P1. Ovšem tento jednoduchý model funguje jen za předpokladu, že predátor má v každém okamžiku možnost výběru mezi dvěma kořistmi. To ale nemusí být vždy splněno, např. když výhodnější kořist je v prostředí vzácnější než kořist méně výhodná.