zkouskovy-test ekologie

Hrubá a čistá primární produkce

Rozlišujeme hrubou produkci, což je celková energie asimilovaná fotosyntézou a čistou produkci, což je energie nahromaděná v rostlinné biomase. Protože rostliny zaujímají první místo v potravních řetězcích, říkáme hrubá primární produkce a čistá primární produkce. Produkce je tedy hromadění energie nebo biomasy zatímco rychlost, s kterou je tato energie nebo biomasa hromaděna, se nazývá produktivita.

Spirála živin

Průměrná vzdálenost, během níž se nějaká živina (např. uhlík) recykluje ze složitější látky na látku jednodušší a zpět. Např. u fosforu - krátce po vstupu do vodního toku je přenesen do oceánů. Tam několikrát projde povrchovými a hlubinnými vodami. Při každé z těchto cest je fosfor dříve, než se dostane zpět do hlubinných vod, přijat organismy obývajícími povrchové vody. Průměrně při stém oběhu se již neuvolní ve formě rozpustného fosforu, ale v pevné formě vstoupí do sedimentů na dně oceánů.

- spojeno s říčním kontinuem - zřetelné funkční spojení horních a dolních úseků toku

Krajinná ekologie

1. Stanovištní plošky či různé ekosystémy nebo prvky krajinné mozaiky (ať to nazveme, jak chceme) se proměňují jak v čase, tak v prostoru. 2. Mezi jednotlivými prvky krajiny jsou hranice. Jejich vliv na pohyby organizmů i materiálů může být zcela zásadní a může ovlivňovat procesy odehrávající se jak uvnitř jednotlivých prvků, tak mezi nimi. 3. Pohyb organizmů a materiálů mezi prvky krajinné mozaiky určuje spojitost (connectivity) těchto prvků. Spojitost může být zásadní, protože např. narušení (disturbance, viz stejnojmenný soubor) má širší dopad v krajině, která je složena z vysoce spojitých prvků, než v krajině, která je složena z nespojitých prvků. 4. Charakteristiky a dynamika každého jednotlivého prvku krajiny závisí na jeho umístění s ohledem na strukturu celé krajinné mozaiky. Co se odehrává v jednom prvku, je ovlivněno událostmi v sousedních prvcích.

Metapopulace

V rámci areálu rozšíření nějakého druhu obvykle nejsou podmínky a zdroje rozšířeny rovnoměrně tak, aby jedinci všude dokázali přežít, růst a rozmnožovat se. Části areálu, které obsahují nezbytné zdroje a podmínky pro přežití populace, nazýváme stanovištní plošky (habitat patches). Jedinci určitého druhu žijící v určité stanovištní plošce tvoří lokální populaci (někdy se nazývá subpopulace). Pro jednoduchost budeme často termíny lokální populace (subpopulace) a populace zaměňovat jako synonymní pojmy. Druh se může vyskytovat v podobě souboru lokálních populací, z nichž každá zaujímá stanovištní plošku, která je oddělená od ostatních takových plošek oblastmi, které nejsou pro daný druh trvale obyvatelné. Takovéto lokální populace často interagují tak, že jedinci migrují z jedné do druhé. Soubor lokálních populací, který obývá určitou skupinu stanovištních plošek navzájem spojených tím, že se jedinci mezi nimi pohybují, je nazýván metapopulace (jde vlastně o populaci populací).