zkouskovy-test ekologie

alfa, beta a gama diverzita

Diverzita charakterizuje společenstvo prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených.
Alfa diverzita (lokální diverzita)
- diverzita malé prostorové oblasti
- celkový počet druhů v nějaké malé, víceméně jednotvárné oblasti
- protože ekologie neupřesňuje velikost oblastí, u ordinačních analýz se zpravidla alfadiverzita ztotožňuje s diverzitou jednotlivých společenstev (či vzorků)

Beta diverzita
- míra rozdílnosti mezi jednotlivými oblastmi alfadivezrity
- rozdíl v druhovém složení mezi stanovišti
- čím větší je rozdíl v druhovém složení mezi dvěma stanovišti daného regionu, tím je beta diverzita větší

Gamma diverzita (regionální diverzita)
- diverzita velkého regionu
- celkový počet druhů, který se nachází ve všech stanovištích v rámci daného regionu
- u ordinačních analýz se ztotožňuje s diverzitou všech vzorků

Ekotypy, diferenciace ekotypu

Ekotypy. Bylo zřejmé, že jde o geneticky založené rozdíly, které vyplývají z evoluční diferenciace druhu na různých stanovištích. Botanici již dlouho předtím věděli o tom, že různé rostliny nabývají různých forem v závislosti na stanovištních podmínkách, ale celá řada takovýchto odlišností jsou pouze vývojové odpovědi (tedy reakce plastického růstu rostlin na podmínky prostředí jako průběh teplot, množství živin, osvětlení, přítomnost sousedních konkurenčních rostlin apod.). Ale pěstováním ve stejných podmínkách se odhalí genetický základ některých adaptací.

Přírodní a produkčně využívaný les

Funkce lesa: zlepšování jakosti vzduchu, filtrace vzduchu, tepelný režim, vlhkost ovzduší, proudění vzduchu, snižování hlučnosti, zdravotně hygienickou kvalitu prostředí, hydrologické funkce, půdoochranné a půdotvorné funkce, ekonomický význam lesa, význam lesa jako ekosystému, rekreační funkce.

Produkčně využívaný les je zcela jiný než přírodní les (klimaxového typu). Změny se týkají rozlohy (např. insularizace), druhové i věkové skladby, hydrologických parametrů lesa i velikosti biomasy (jejíž značná část je těžena a odebírána). S tím souvisí celá řada problémů: mění se biota lesa v neprospěch původních (reliktních) druhů na úkor eurytopních, fauna je ochuzována o xylobionty (tj. druhy živící se zejména rozkládajícím se dřevem) a druhy vyšších trofických hladin (predátory, parazitoidy), les není schopen vyrovnávat negativní vlivy vnějšího prostředí (imisní poškození, kyselé deště), lesní půda je selektivně ochuzována o živiny, mění se hydrické funkce lesa (např. větší koeficient odtoku v produkčních smrčinách než ve smíšených lesích), zvyšují se problémy se škůdci, klesá schopnost samoobnovy lesa apod. Východiskem je (trvale) udržitelné lesní hospodářství jakožto kompromis mezi ekonomickým využitím lesů a jejich ponechání přírodním procesům.