zkouskovy-test ekologie

2 druhy nemohou trvale žít v jedné nice, časem dochází k vytlačení jednoho druhu nebo dokonce vyhynutí = nemohou koexistovat, pokud jsou závislé na stejném limitujícím zdroji.

Dva druhy tedy mohou soutěžit o dva zdroje a přitom koexistovat, pokud prostředí obsahuje takové množství obou zdrojů, že jeden druh je více omezen jedním z nich a druhý zase druhým a současně každý druh spotřebovává více toho zdroje, který více omezuje růst jeho vlastní populace. Klasický koncept koexistence předpokládá, že druhy mohou koexistovat v případě, že jsou jejich ekologické niky odděleny.

Termín nika (niche) vyjadřuje vztah jedinců nebo populací ke všem aspektům prostředí a tedy jejich ekologickou roli v rámci společenstev.

kompetice = využité zdroje jedincem, který ho tím znepřístupňuje jinému jedinci, tím může regulovat velikost populace
např. narušování (disturbance) či proměnlivé podmínky prostředí

Proč mají ryby na S a J pólu stejně rychlý metabolismus jako ryby v subtropech a tropech (i když metabolismus s teplotou stoupá)

Závislost mezi rychlostí metabolizmu a teplotou arktických a antarktických ryb a ryb mírných a tropických klimatických pásem je na obr. 5-22. Jak je možné, že ryby z chladných prostředí mohou být stejně metabolicky aktivní jako tropické ryby a to při teplotách o 20 °C nižších? Metabolizmus je sérií biochemických reakcí, z nichž většina je katalyzována enzymy. Protože však daná reakce probíhá rychleji při vyšších teplotách, tak při nižších teplotách by organizmy musely buďto zvýšit množství substrátu nebo zvýšit množství enzymu. Mnoho enzymů se však vyskytuje v různých podobách, které se poněkud liší ve struktuře. Jsou nazývány isoenzymy nebo isozymy. Soubory isozymů se liší nejen mezi druhy a mezi populacemi téhož druhu, ale často jednu reakci katalyzuje větší počet isozymů dokonce i u jednoho jedince. Tato variabilita je dědičná, podléhá selekci a tím i evolučním změnám.

Koevoluce

Jestliže dvě populace dvou různých druhů interagují, pak každá z nich může být ovlivněna změněnými charakteristikami druhé populace, což způsobí změny i u ní. Takovéto vzájemné evoluční reakce interagujících druhů nebo populací se nazývají koevoluce (coevolution). Často je obtížné získat přímý důkaz koevolučních změn, a to vede některé ekology k názoru, že koevoluce je v přírodě řídká. Koevoluce se může projevovat jak u vztahů antagonistických (které jsou alespoň pro jednoho účastníka nepříznivé) tak u vztahů mutualistických (prospěšných pro oba účastníky).

Principu nákladu a užitku + jak to ovlivňuje fitness

Náklady a užitky - např. jestliže se prostředí ochladí, musí organizmy využít třesovou termogenezi, která vyžaduje spálení některých tělních tuků. To přináší užitek v podobě vyšší pravděpodobnosti přežití organizmu (za nižší teploty), ale přináší to také náklady, které se mohou nepříznivě projevit tehdy, když se např. náhle sníží množství potravy a tukové rezervy chybí. Další termoregulační možností je snížit tělesnou teplotu "přepnutím vnitřního termostatu" v mozku na jinou (nižší) úroveň, ovšem to zase na druhou stranu snižuje aktivitu organizmu a tím se snižuje rychlost příjmu potravy i schopnost uniknout predátorům. Organizmus, který vykáže vyšší rozdíl mezi užitky a náklady (tedy rozdíl: užitky minus náklady je vyšší), má i vyšší fitness (viz stejnojmenný soubor) a tím jsou jeho geny relativně více zastoupeny v genotypech potomků (slovem "relativně" míníme vyšší proporcí, než tomu bylo u rodičovské generace) a naopak, organizmy, které mají rozdíl mezi užitky a náklady nejnižší (tedy menší užitky jsou dosahovány s většími náklady), mívají také nejnižší fitness (tj. jejich geny jsou relativně málo zastoupeny v genotypech potomků).