Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Biosféru (nebo ekosystém) je možné pro přehlednost dělit na jednotlivé a samostatné ekosystémy,
jenž jsou do značné míry autonomní - tj., že jsou jen málo závislé na přísunu živin a energie
(výjimka - sluneční záření) z okolí, ze sousedních ekosystémů. Výjimkou jsou vodní ekosystémy,
které jsou většinou úzce závislé na přísunu živin ze suchozemského prostředí. Dále se jednotlivé
ekosystémy vyznačují odlišností od jiných a stabilitou vytvářenou v rozsahu řadu tisíců let, pokud
nedojde k makroklimatickým změnám.
Jednotlivé ekosystémy vytvářejí hlavní biomy - jsou navzájem propojeny vodními toky, vzdušnými
proudy, migrujícími organismy atd.
Vodní stanoviště: Voda je hlavní a nejběžnější součástí protoplasmy. Dá se dokonce říci, že veškerý život je "vodní".
Pokud však mluvíme o vodním stanovišti, tak míníme prostředí, kde voda je hlavním vnějším i
vnitřním prostředím.
Vodní složku biosféry lze rozdělit na mořský (marinní) a sladkovodní (limnický) biocyklus.
Marinní b. je 300 x objemnější než limnický. Povrchové vody na Zemi pokrývají pouze 2 % jejího
povrchu.
Podmínky vodního prostředí
Fyzikální a chemické vlastnosti vodního prostředí jsou velmi odlišné od suchozemských. Hustota
vody je 775 x větší než hustota vzduchu. Z těchto důvodů si vodní rostliny mohly dovolit na rozdíl
od suchozemských rostlin značně zredukovat podpůrná pletiva.
Co se týče slunečního záření - jeho podstatná část se doráží od vodní hladiny. Vlnově delší složka
červeného záření je bezprostředně pohlcena, tím pádem v hloubce převažují zelené paprsky.