Ekologie stanovišť FZP

2 

 Vodní  prostředí  je  v  podstatě  živný  roztok,  který  ovlivňuje  složení  společenstev  organismů,  ale 
zároveň je existencí organismů, jejich exkrecí a rozkladem mrtvých těl značně modifikován (značná 
provázanost).  Ve  vodě  existují  v  podstatě  všechny  bioelementy,  avšak  právě  velmi  důležité 
makroelementy  N  a  P  jen  ve  velmi  slabé  koncentraci.  Proto  bývají  za  normálních  podmínek  ve 
vodním prostředí často limitující. 

 Důležitá je kyselost (pH) - zatímco v oceánech je stabilní (cca 8), ve sladké vodě kolísá od 1 do 10 
vlivem styku s produkty rozkladu, který je patrný z následující rovnice 

 Ca(HCO3)2 -> CaCO3 + H2O + CO2 

 Spotřeba CO2 při fotosyntéze posunuje rovnováhu doprava (zvýšení pH) a vysrážení CaCO3 (tuf). 

Spotřeba  O

2  při  rozkladu  organické  hmoty  odumřelých  organismů  (hlavně  rostlin  může  vést  v 

uzavřeném vodním systému k úhynu fauny (udušení). 

 SLADKÉ (kontinentální) VODY 

Při následujícím dělení kontinentálních vod (podle Lelláka a Kubíčka 1992) se zohledňuje hlavně  
jejich typ, stabilita a periodicita: 

A.  Vody podzemní, průlinové a puklinové 

B.  Vody povrchové 

1.  Tekoucí  vody  (lotické):  prameny,  pramenné  stružky,  horské  potoky,  řeky,  velké  toky, 

veletoky 

2.  Stojaté vody (lenitické) 

a)  velké  přirozené  i  umělé  nádrže,  případně  periodické:  jezera,  stará  říční  ramena  a  tůně, 
zatopené lomy a pískovny, rybníky a jako přechodný typ přehradní údolní nádrže s trvalým 
průtokem 
b)  trvalé  nebo  periodické  drobné  vodní  nádrže:  dešťové  louže,  voda  zadržovaná 
v prohlubních  skal  a  v postřikové  zóně  jezer  (litotelmy),  tůňky  ve  vykotlaných  pařezech  a 
kmenech (dendrotelmy) a tůňky vytvořené na rostlinných tělech (fytotelmy) 
c) vody se zvýšeným obsahem solí: saliny 
d) zazemňované a přechodné biotopy: močály a rašeliniště