Slovesný vid (aspekt) v chorvatštině ve srovnání s češtinou - seminárka

Slovesa mohou vyjadřovat ještě různé odstíny průběhu děje (tzv. způsoby slovesného děje). V těchto případech jde hlavně o různé obměny lexikálního významu, vyjadřované slovotvornými prostředky.

Shrnutí a Komparace

Jak v českém tak v chorvatském jazyce se setkáváme se slovesnou kategorií vidu neboli aspektu. Václav Cvrček (Mluvnice současné češtiny) a Marie Čechová (Čeština – řeč a jazyk) se věnují i problematickému umístění této kategorie, která se nachází na pomezí gramatických kategorií a lexikálními významy jednotlivých sloves. V gramatických příručkách českých i chorvatských je uváděn jak název domácí (vid) tak termín mezinárodní (aspekt). V obou jazycích rozděluje vid slovesa na dokonavá a nedokonavá podle ukončenosti děje. Opět jsou uváděny názvy jak domácí tak mezinárodní v obou jazycích. Pro češtinu slovesa dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva), pro chorvatský jazyk slovesa svršena (perfektivna) a nesvršena (imperfektivna).

Dokonavá slovesa jsou definovaná velice podobně, a to jako slovesa, která svým tvarem poukazují na ukončení děje ať už v minulosti či budoucnosti. Zdenka Rousínová v Příruční mluvnici češtiny dále ještě definuje, o jaký druh ukončenosti děje se jedná. Podle autorky záleží hlavně na kompletnosti a celistvosti děje, kdy nemělo v činnosti smysl dále pokračovat, jelikož cíle bylo dosaženo. Obecně se potom slovesa dokonavá mohou dotýkat času minulého či budoucího. České gramatické příručky ještě zmiňují tzv. slovesa jednorázová/momentální, jež se řadí mezi dokonavá slovesa, u nichž splývá počátek a konec děje.

V češtině jsou slovesa nedokonavá definována jako slovesa, která se nevyjadřují k ukončenosti děje a která mají obecnější platnost. Definice v chorvatských příručkách se potom odlišují, jelikož mluví o nedokonavých slovesech, jako o ději, který se nachází v procesu, průběhu. Jak v češtině, tak i v chorvatštině jimi potom můžeme vyjádřit minulost, současnost i budoucnost.

Tvorba vidových dvojic je v postatě totožná, vidové páry vznikají pomocí předpon a přípon. Jak české, tak chorvatské gramatické příručky zmiňují hlavní problém v utváření vidových dvojic. Při vytváření např. dokonavého slovesa k nedokonavému se někdy nezmění pouze vid slovesa, ale i jeho význam. Vidové dvojice tedy spojuje stejný význam slovesa a z pravidla i stejný kořen slova. Superlativismem potom rozumíme vidové dvojice, které vznikly od různých slovních základů.

V českých gramatických příručkách se objevuje termín imperfekta tantum, takto nazýváme modální a některá stavová slovesa, která nepřipouští dokonavost. V chorvatských gramatických příručkách se tento termín neobjevuje, jsou zde uvedena pouze slovesa, které netvoří vidové dvojice a vyjadřují pohyb či stav. Termínem perfektiva tantum se potom v českých gramatických příručkách označují slovesa, která existují pouze ve své dokonavé formě.